Bůh nebo věda? Falešné dilema ateistů vyvráceno!

Ateisté obvykle, ve své kritice vůči křesťanství, vytvářejí falešné dilema, že buď člověk věří v Boha nebo „ve vědu“. Nejde o zcela přesné tvrzení, neboť věda není ve skutečnosti systém víry, avšak pouhá metoda, jež má být jedním z nástrojů při hledání pravdy. Na druhou stranu je tu i scientismus – termín označující totalitní myšlení a přílišnou důvěru ve vědeckou metodu, obvykle jako jediný způsob poznání pravdy. Tato pozice ovšem nedovede pomocí „vědy“ ospravedlnit první premisu, že vše musí být vědecky potvrzené, a tak v konečném důsledku vyvrací sama sebe.

Při sledování debat mezi reprezentanty Nového ateismu (Richard Dawkins, Daniel Dennett, Sam Hariss, Lawrence Krauss) a různorodými proponenty teismu (relevantní jsou křesťané) se však nelze ubránit dojmu, že se zde vytváří radikální dělení mezi vědou a vírou v Boha. Jako bychom snad současně nemohli věřit v Boha a akceptovat vědu jako legitimní zdroj pravdy. Jako by snad rostoucí vědecké poznání postupně odstraňovalo Boha. Často jsou zmiňovány i historické příklady z panteismu o „bozích hromu“, a o tom, jak věda tyto bůžky postupně odstranila, když objevila fyzikální mechanismus, který způsobuje ony hromy a blesky. Často jsou křesťané kritizováni, že protože něčemu nerozumí, tak to neznamená, že to způsobil Bůh. Taková tvrzení tvrzení jsou ovšem absurdní a snadno vyvratitelná. Pojďme si ukázat proč.

1. Jedno nevylučuje druhé

Nedostatečnost výše zmíněné argumentace lze snadno demonstrovat následující ilustrací. Bůh Bible je svrchovaný, a má proto pod kontrolou celé stvoření. Když se zatemní Slunce, je to proto, že to Bůh nařídil. Když bude tedy Bůh říkat, že zatemní Slunce a vědeckou metodou zjistíme, že Měsíc zakryl Slunce – co nám to doopravdy prozrazuje? Vylučuje snad tento objev první premisu, a to, že Bůh zatemnil slunce? Kdepak! Obě sdělení jsou vzájemně kompatibilní (liší se pouze v úrovni popisu reality): Bůh zatemnil Slunce, nikoliv však, že by ho „sfoukl“, ale nechal dopustit, aby se Měsíc dostal do dráhy mezi Zemí a Sluncem. Jednoduché!

Tuto logiku lze aplikovat i na boha blesku. Přestože neexistuje žádný „bůh blesku a hromu“, vědecká metoda vskutku nemůže takového boha dostatečně efektivně odstranit; jediné, co doopravdy odstraňuje, jsou primitivní představy o tom, jak „bůh blesku“ operuje. Nedovede jít za „oponu viditelného světa“ a podívat se, zda tam doopravdy nesedí rozzuřený bůh, který spouští daný fyzikální mechanismus, jenž byl detekován vědeckou metodou. Biblický Bůh není však „bohem blesku a hromu“, to znamená, že není součástí nějaké konkrétní fyzikální vlastnosti, ale má nad celým svým stvořením svrchovanou kontrolu a například sesílá déšť, jak na spravedlivé, tak i bezbožné (Matouš 5:45).

Vědecká metoda tedy žádném slova smyslu neodstraňuje Boha. A jestli něco, tak spíše předkládá indície, které nevyhnutelně ukazují na inteligentní design.

2. Nedostatečnost vědecké metody

Předchozí antiteze dostatečně vyvrací základ celé argumentace nových ateistů, je třeba však ještě přesněji demonstrovat přirozenou nedostatečnost vědecké metody. Tato metoda totiž doopravdy dovede odpovědět pouze na otázku – jak? Už ale zaostává, když člověk hledá opravdovou příčinu – proč?

Richard Dawkins mnohokrát na podobné výroky reagoval tvrzením, že je údajně hloupé ptát se na otázku proč.

Filozofové si ale odjakživa pokládali veliké metafyzické otázky jako: Proč je něco raději než nic? Je lidské ptát se proč a rovněž nevyhnutelné, neboť jsme racionální stvoření. Zdá se však, že ateisté chtějí, abychom potlačovali rozum, který nám ukazuje na stopy inteligentního designu ve světě kolem nás. Nejen Richard Dawkins, ale i další evoluční biologové, mají tendence potlačovat lidský rozum při svém bádání. Pan Dawkins je znám například citátem: „Biologie je studium komplikovaných věcí, které vypadají, že byly účelně navrženy. “ Ještě transparentnější je ovšem výrok známého molekulárního biologa a spoluobjevitele DNA molekuly, Francisa Cricka, který řekl následující: „Biologové musí mít konstantně na mysli, že to, co vidí, není navrženo, ale spíše vyvinuto. “

Musíme se ovšem ptát: Proč bychom ale měli potlačovat pouze tu část rozumu, která nás přirozeně vede k Bohu skrze viditelné znaky inteligentního designu, ale používat jinou část, která řeší například matematické rovnice? Není nakonec všechno jen iluze naší mysli?

Otázka proč je hnacím motorem lidského bádání a je nepostradatelná i v drobnostech obyčejného lidského života. Člověk se odmalička ptá na otázku proč, a tato otázka jej posouvá vpřed. Později, v dospívajícím věku, se bude ptát i na mechanismy a principy tohoto světa, ale nikdy neztratí dohled z otázky „proč“. Jakmile by k tomu došlo, ztratil by i přehled o tom jaký kus ušel. Nemůžeme se doopravdy posouvat vpřed, když nevíme kam jdeme. A ani proč tam jdeme…

Kdybychom uvažovali takto omezeně, jak navrhuje pan Dawkins, lze s vážností pochybovat, že by něco jako vědecká metoda vůbec vzniklo. Takový světonázor úplně ničí lidské myšlení, protože mu zabraňuje pokládat si veliké filozofické otázky. A tvrzení, že bychom se neměli ptát na otázku proč, je mimochodem filozofický výrok, jehož platnost nelze obhájit empirickou vědou. Zkusme se ptát podle receptu pana Dawkinsna: JAK moc bychom měli brát pana Dawkinsna vážně? Co myslíte, hodně nebo málo?

3. Vědecká metoda vyvrací naše primitivní představy o tom, jak Bůh operuje

První argument jasně demonstroval, že věda je kompatibilní s vírou v Boha. Druhý ukázal na přirozené omezení vědecké metody, jež nedovede dostatečně odpovědět na některé fundamentální otázky o světě. Je tu však jeden obrovský benefit vědeckého bádání – vědecké objevy totiž odstraňují naše primitivní představy o tom, jak Bůh operuje. 

Často je křesťanům předhazováno, že Bible učí například to, že Země je středem vesmíru nebo že je plochá atd. Je pravda, že křesťané v historii (a nejen křesťané) tyto věci učili, nicméně z Bible nutně nevycházejí. Existují dva termíny, které snadno demonstrují omezenost naší interpretace. Exegeze je metoda výkladu náboženského textu, která v sobě zahrnuje určité principy, které je nutné brát v úvahu. Není totiž jednoduché vykládat velmi starý text, protože se mění jazyk, mění se různé výrazy i obraty – stačí si přečíst Kralickou Bibli, aby měl člověk alespoň trochu představu.

A proto je nutné ve výkladu zahrnout například gramatické hledisko, literární styl, historický a kulturní kontext dané pasáže atd. Pokud ale přijdu do Bible s představou, že Země je plochá, pak to tam mohu snadno najít. Obdobně to platí i o případu, kdy je země kulatá – také mohu najít značnou podporu. Spousta veršů indikujících při doslovném výkladu plochou Zemi totiž obsahuje poetické obraty, takže by měly být vykládány symbolicky – nikoliv deskriptivně. Pokud ovšem žiji v 1 století po Kristu a všechny moje smysly mi říkají, že země je stabilní, a že je plochá, pak pravděpodobně tuto svou představu importuji do textu, který jí nutně neučí – tomu se říká „eisegeze“.

Bible je proto kompatibilní jak pro plochou Zemi, tak i pro kulatou. Byly to ovšem vědecké objevy (křesťanů!), které nás donutily otevřít Písmo a studovat ho z nového pohledu, a to nás vedlo k objevu, že takový model nejenže není v rozporu s Biblí, ale je zcela kompatibilní. Je tedy zřejmé, že věda není v rozporu s vírou v Boha, je kompatibilní, ale to není vše – navíc je i prospěšná, protože odstraňuje naše chybné představy o stvoření.

4. Vědecká metoda je ospravedlnitelná pouze, pokud je Bible pravdivá

Není náhoda, že to byl křesťanský světonázor, který vynalezl vědeckou metodu. Je potřeba pochopit, že většina vědců v historii byli křesťané. A mezi největší vědce, kteří kdy žili, patří převážně křesťané. Spor o kulatost Země byl sporem křesťanů. Spor o geocentrismus/heliocentrismus byl znovu – spor křesťanů (Mikuláš Koperník, Galileo Galilei…). Newton bývá obvykle považován za největšího vědce, který kdy žil. Ne všichni jsou ovšem obeznámeni s tímto jeho výbušným citátem:

„Opakem zbožnosti je ateismus jako vyznání a modlářství jako praxe. Ateismus je tak nesmyslný a odporný lidstvu, že nikdy neměl příliš profesorů. “

Současné paradigma nového ateismu je proto zcela absurdní. Nadpis tohoto odstavce může znít provokativně, nicméně je potřeba se zamyslet hlouběji nad křesťanským světonázorem. Křesťané vnímají svět jako produkt inteligence, a proto mohou snadno obhájit inteligibilitu (poznatelnost nebo srozumitelnost) světa. Bůh je nositelem racionality, a jelikož je člověk stvořen k obrazu Božímu (Genesis 1:27), je mu dán intelekt a schopnost poznat pravdu, poněvadž obraz vždy ukazuje na originál. Pravda je na jedné úrovni absolutní (věčná) a na druhé zcela osobní, protože i Bůh je absolutní a současně osobní aneb: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6).

Křesťanský světonázor tedy dovede ospravedlnit řád i srozumitelnost světa a schopnost lidského rozumu poznat pravdu. Dále tu je předpoklad uniformity a dostatečné stability fyzikálních zákonů. Jak už bylo řečeno, Bible implikuje, že Bůh je svrchovaný a má absolutní kontrolu nad svým stvořením – to není přednastaveno nebo v objetí náhody, ale je aktivně udržováno, až do posledního soudu (Kol 1:17, 2 Petrova 3:7). Přestože má stvoření katastrofický scénář, neboť zde byla potopa (bez uvážení této skutečnosti nelze přesně zkoumat stáří Země například), Bůh aktivně udržuje a řídí všechny fyzikální procesy.

Shrňme si některé předpoklady, které musí platit, aby bylo možné dělat vědu:

1. Svět musí mít řád.
2. Svět musí být srozumitelný lidské mysli.
3. Lidská mysl musí být věrohodná.
4. Existence pravdy.
5. Existence zákonů logiky.
6. Lidská mysl musí být schopna poznat pravdu.
7. Musí existovat uniformita přírody.
8. Musí platit princip indukce (od konkrétních k obecným závěrům).

A do toho nepatří ještě etické a morální předpoklady člověka jako úcta k pravdě, poctivost atd. Problém však nastává u ateistického světonázoru, který nemůže ospravedlnit žádný z předchozích předpokladů; jediné co může mít, je slepou víru v platnost těchto bodů. Neříkám, že ateisté nemohou dělat vědu, ale mohou jí dělat jen proto, že je Bible pravdivá.

Ateistický světonázor implikuje existenci nedostatků v tomto světě, křesťanský světonázor má naopak vysoký pohled na stvoření. Produkt ateistického světonázoru je proto například evoluční model či globální oteplování – obojí obsahuje mnoho špatné vědy. Ateističtí vědci například dále objevili část DNA, které nerozuměli, a proto byla apriori považovaná za „odpadní DNA“ (evoluce implikuje nedostatky). Což je mimochodem typický argument mezery (bůh mezery). Zatímco křesťané dávno věděli, že je to naprostý nesmysl, a jak se ukázalo, měli pravdu, neboť tato část DNA hraje signifikantní roli při spouštění genů.

Jak bylo jasně demonstrováno, víra v Boha a věda nejsou v rozporu, a jestli lze něco říct, tak existence křesťanského Boha ospravedlňuje existenci vědecké metody. Je potřeba se zamyslet nad tím, co se skrývá v pozadí těchto nedomyšlených argumentů vůči křesťanství. Je tam jednak určité stigma, které tu zanechala Římskokatolická církev a její hon na „kacíře“ – je však třeba si uvědomit, že mezi těmito kacíři bylo hodně opravdových křesťanů…

Toto však může být pouhá záminka pro to, aby se manifestoval jiný problém. Lidé jsou od přirozenosti v nepřátelství vůči Bohu (Římanům 8:7) a v otroctví hříchu (Jan 8:34), a protože neoslavili Boha, který se jim jasně zjevil (Římanům 1:19) ve stvoření (ve světě i v nás), vydal je Bůh neosvědčené mysli (i mysl je pod vlivem hříchu), a proto nemohou dojít poznání pravdy, dokud je Bůh nepřivede (Jan 6:44). Svět bude vždy považovat křesťanství za bláznovství, tak to učí Písmo, a tak je to v realitě. Pro nás, kteří známe pravdu, je poselství kříže Boží mocí k záchraně člověka (1 Kor. 1:18).

Tak nějak to Pavel myslel, když napsal tato slova: „Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří. “ (1 Korintským 1:21).

Tak to myslel i jeden z církevních otců (Tertullianus), který v „bláznovství“ poselství kříže spatřil nevšední vnitřní logiku:

„Boží Syn byl ukřižován. Nestydím se – protože je to ostudné.
Boží Syn zemřel: to je okamžitě důvěryhodné – protože je to bláznivé.
Byl pohřben a vstal z mrtvých: to je jisté – protože je to nemožné. “
(Tertullianus).

Boží moudrost převyšuje moudrost světa, a proto platí na závěr tato Pavlova slova:

„Kde je moudrý? Kde je učitel Zákona? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím?“ (1 Korintským 1:20)