„Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas.“ (1 Tim. 2:5-6).
Kolik existuje cest k Bohu? Jakým způsobem může hříšník přistupovat k Bohu? A jak se lze smířit s Bohem? Odpovědi na všechny tyto zásadní otázky nacházíme v úvodním verši.
Zde si uvědomujeme něco zásadního. Zaprvé, apoštol Pavel píše, že je jeden Bůh, což automaticky napadá, vyvrací a zavrhuje všechna polyteistická náboženství. Není mnoho Bohů, ale je jen jeden Bůh!
Nejen v 1. století, ale i dnes je tento výrok kontrakulturním a politicky nekorektním prohlášením. Ekumenické hnutí, které se snaží sbližovat nejen křesťanské denominace, ale i různá další náboženství, odmítá absolutní a výlučná tvrzení tohoto typu.
„Není správné rozdělovat – zraňuje je to pocity lidí majících jiné náboženství.“ Můžeme často slýchat od lidí v ekumenickém hnutí. A přece nakonec, jak znějí slova současného papeže: „Všechna náboženství jsou cestami k Bohu.“ Není to tak? Ne podle Božího Slova!
A ani slov Pána Ježíše Krista, který řekl v Janově evangeliu: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6). On není jen cestou ve smyslu jedné z mnoha vedoucích na určité místo. Je zde však použit určitý člen – On je Tou Cestou, jedinou a výlučnou cestou k Bohu Otci!
To přirozeně znamená, že žádné jiné cesty nevedou k Bohu. Zároveň to také znamená, že všechny ostatní cesty (náboženství) naopak odvádějí od jediného pravého Boha!
Za druhé, píše apoštol Pavel, je jen jediný prostředník mezi člověkem a Bohem. Zde nacházíme zvláště kontroverzní slova, pokud domyslíme jejich aplikaci. Boží Slovo zde říká, že k Bohu Otci přistupujeme jedině skrze Ježíše Krista. Nemůžeme k Bohu Otci přistupovat žádným jiným způsobem!
Zde máme na mysli například lidské kněze. Kněžství jako konkrétní, výlučné povolání v Novém zákoně neexistuje a představuje jisté popření učení Nové smlouvy. Boží Slovo totiž učí o univerzálním kněžství všech věřících. Apoštol Petr napsal ve svém listu: „Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid určený k Božímu vlastnictví, abyste rozhlásili mocné skutky toho, jenž vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1 Petrův 2:9).
Všichni křesťané jsou Bohem označeni jako královské kněžstvo. To primárně znamená, že všichni známe Boha a můžeme k Němu přistupovat bez dalšího lidského zástupce (ve Starém zákoně tuto roli plnil kněz z rodu Áronova). Zároveň to znamená, že všichni můžeme Bohu sloužit – nejen určitá oddělená skupina.
Když tomuto rozumíme, uvědomujeme si, jak silným popřením Nové smlouvy je římskokatolický systém, kde kněz hraje právě roli prostředníka? A ostatní lidé jsou jen pasivními posluchači, což samozřejmě, hříšnému člověku, náramně vyhovuje!
Pojďme dále…
Nejen to, není žádný další prostředník, skrze kterého bychom my mohli k Bohu přistupovat. Například Marie, která je často používaná jako prostřednice mezi člověkem a Pánem Ježíšem. Předně je to veliká urážka Boží milosti, neboť Pán Ježíš k sobě zve všechny hříšníky!
„Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek.“ (Matouš 11:28). Pán Ježíš také řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné k pokání.“ (Luk. 5:31-32).
Římský katolicismus ale dělá to, že portrétuje Pána Ježíše jako nepřístupného přísného Soudce, který potřebuje být nejprve udobřován například právě skrze přímluvu Marie. Připomeňme si další verš o Pánu: „Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn.“ (Jan 3:17).
Pán Ježíš je více než ochoten přijmout každého kajícného hříšníka, který v Něj složí svou důvěru. Boží Slovo nás o tom opakovaně přesvědčuje: „Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.“ (Jan 6:37).
Kdokoliv vstupuje mezi Krista a lidi jako další prostředník, je jen násilný uchvatitel a zloděj! Je to, jako kdybyste někomu svěřili svůj přístup k bankovnímu účtu, přestože je nastaven tak, abyste k němu měli přímý přístup. Nebylo by takové jednání bláznivé? O to bláznivější je, když lidé přenášejí svou duchovní zodpovědnost na kněze nebo obcházejí milostivé volání Pána Ježíše s nedůvěrou a obracejí se místo toho na Marii!
Pán Ježíš vystupuje v našem verši jako Velekněz i dokonalý Boží Beránek. Přistupujeme k Němu, dokonalému Veleknězi, a k Bohu Otci, díky Jeho dokonalé oběti. Vidíme zde nádheru křesťanské teologie o výkupné oběti!
Jejím středem je Evangelium – dobrá zpráva o tom, co Bůh vykonal pro hříšníky. Dal svého jediného Syna, aby zaplatil svou krví cenu, kterou dlužíme Bohu za naše hříchy. Pán Ježíš na sebe vzal hříchy každého, kdo v Něj uvěří, zaplatil za ně svým životem na kříži a třetího dne byl vzkříšen z mrtvých.
Boží Slovo říká: „Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“ (2 Kor. 5:21).
Pokud jste stále lidmi, kteří hledají svou spravedlnost jinde – ať už ve svých skutcích, které podle Písma nikoho neospravedlní (Řím. 3:20), nebo v nějakém lidském náboženství – neváhejte! Obraťte se k Boží milosti, která je vám nabízena v Pánu Ježíši Kristu, a spolehněte se na Něj a na Jeho dokonalou vykupitelskou oběť!
Písmo nám navíc usnadňuje cestu. Nejsme jako lidé v místnosti plné tisíců dveří – některé široké, jiné úzké, dřevěné či kovové, různých barev – kteří tápou, které dveře jsou ty pravé. Písmo jasně ukazuje, že existují pouze jedny Dveře, které jsou naprosto dokonalé a vedou přímo do Božího království!
Vstupujme tedy přes tyto Dveře a žádné jiné!
Pán Ježíš je naším jediným dokonalým prostředníkem! Díky Němu jsme smířeni s Bohem a máme otevřenou cestu k Bohu Otci!
Závěr našeho článku zakončíme tímto nádherným povzbuzením z listu Židům:
„Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví, cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo, a když máme velikého kněze nad domem Božím, přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.“ (Židům 10:19-22).
Amen.
