„Blázen si v srdci říká: Bůh není. Lidé jednají zvráceně, páchají ohavné činy. Není, kdo by činil dobro. Hospodin shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha.“ (Žalm 14:1–2).
Je vážně podivuhodné, že 14. žalm začíná právě těmito slovy: „Blázen si v srdci říká: Bůh není.“ Zvláště, vezmeme-li v potaz historickou dobu krále Davida. Tehdejší svět neznal moderní ateismus, přesto tu byli vždy lidé, kteří měli tu smělost říct: „Bůh není.“
Když čtenář rozvažuje nad těmito verši, musí být ohromen skutečností, jak současnou knihou Bible je, navzdory tomu, co si myslí tento svět. Ten by rád zařadil Tolkienova Pána prstenů a 66 knih této jedinečné Knihy do stejné kategorie, podobně jako onen blázen, o kterém píše David.
David však žil v době, kdy byl svět zcela ovládán různými formami teismu, zatímco ateismus, jak ho známe dnes, prakticky neexistoval. To, že tato slova měla svou váhu tehdy i nyní, jednoznačně ukazuje na jedinečnost a aktuálnost Bible.
Je zde však další nádherný kontrast. Dnešní západní svět považuje víru v Boha za určitý projev intelektuální slabosti. Existuje představa, že s rostoucím vzděláním člověka mizí i důvody k víře v Boha. Čím je člověk vzdělanější, tím méně pravděpodobné je, že bude teistou.
Na jedné straně jako bychom měli vzdělání, vědu, ateismus, na druhé pak ignoranství, pověrčivost a teismus. Boží Slovo je skutečně prozřetelné, aktuální v každé době, a proto popisuje i tento jev těmito slovy: „Tvrdí, že jsou moudří, ale stali se blázny.“ (Řím. 1:22).
Lidé jsou pyšně přesvědčeni o své moudrosti a věřící křesťané jsou často považování za slabomyslné, Bůh ale říká, že skutečnost je docela jiná.
Je zde totiž další podivuhodný kontrast. Oni totiž říkají: „Bůh není.“ Bůh ale odpovídá, že oni nejsou.
Nejsou co? Nejsou opravdovými ateisty, kteří by neměli poznání Boha v bezprostřední blízkosti. Připomeňme si slova apoštola Pavla z listu Římanům: „Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří v nepravosti potlačují pravdu, protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy.“ (Řím. 1:18-20).
Je jim to zřejmé, jak píše apoštol. Takže nejsou opravdovými ateisty, ale lidmi, kteří odmítli zjevení o Bohu ze stvoření. Není to tedy tak, že by doopravdy nevěřili, že Bůh existuje. Ve svém nitru každý člověk ví, že je zde Bůh. Otázkou je, jak na to bude reagovat…
Ve skutečnosti je vše tak trochu naruby. Ateista je v pozici nevzdělaného ignoranta, když mluví například o Bibli a jedná jako blázen, když říká, že Bůh není. Bůh se dává poznat každému člověku. Bez výjimky. A proto jsou bez výmluvy!
„Ale ateista přece neříká, že Bůh není. Ale že má nedostatek víry v Boha.“ Mohl by někdo další namítnout. Podobná vtipná prohlášení ale jen ukazují na nedostatek důmyslnosti moderních ateistů. Pokud říkáme, že nemáme dostatek víry, abychom například řekli, že na obloze je Slunce, říkáme tím současně, že si myslíme, že tam to Slunce není. Nejde říct výrok negativně a přitom se lišácky vyhnout jeho rovnocenné pozitivní formě. Jde jen o únikovou hru, kterou ateisté hrají před Bohem, a kterou nevyhnutelně prohrají…
Pojďme ale dále…
V našem textu vidíme tedy toto první mimořádné tvrzení. Blázen je ten, co si v srdci říká: „Bůh není.“ Pojďme se ptát: Jaký to má důsledek pro život? Jací budou lidé, kteří takto přemýšlejí?
Boží Slovo nám dává rezolutní odpověď: „Lidé jednají zvráceně, páchají ohavné činy. Není, kdo by činil dobro.“
Další nadčasové tvrzení tohoto žalmu. Jak v době Davida, tak i v našem moderním pokrokovém světě, můžeme snadno pozorovat morální zkaženost člověka.
Je vážně fascinující, kolik člověk udělal pokroku v oblasti technologie, vědy, poznání, přesto ale zůstává takřka beze změny v oblasti morální. To, co se odehrálo ve vědecké oblasti, zůstalo beze změny v lidském srdci. To je smutná realita.
„Lidé jednají zvráceně, páchají ohavné činy. Není, kdo by činil dobro.“
A že mnozí myslitelé hledali příčinu problému člověka v absenci vzdělání, přitom ale 20. století, je obdobím obojího: masivního růstu vzdělanosti a také nejhorších válek lidské historie. Problém člověka se nevyřeší vzděláním, byť má jistě svojí hodnotu. Problém je v lidském srdci…
A také v tom, že lidé říkají, že Bůh není. A Boha proto nehledají! Důsledek vidíme okolo sebe. Písmo má krásné spojení slov, které znovu nadčasově popisuje chování moderního člověka: „V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné.“ (Soudců 17:6).
Není to výstižný popis toho, jak dnešní člověk přemýšlí? Kolik toho namluví o spravedlnosti, dobru, morálce, byť se nemá kam odvolat. Nemá žádný objektivní standard dobra, aby z něj mohl vyvozovat princip spravedlnosti. Veškerý jeho koncept dobra, spravedlnosti, atd., vychází jen z jeho preferencí: Co se zdá být správné v jeho očích…
A proto také jeho život vypadá tak, jak vypadá. Člověk vlastně empiricky prokázal, že neumí žít bez Boha. A že Boha zoufale potřebuje, jinak propadá do otroctví svým žádostem a jeho život je charakterizován lží, přetvářkou, podvody, nenávistí, závistí, cizoložstvím, smilstvem, hrabivostí, atd. Dalo by se pokračovat velmi dlouho. Boží Slovo má podobné seznamy hříchů, které ukazují na život člověka bez Boha.
Apoštol Pavel napsal v listu Galatským: „Skutky těla jsou zřejmé, jsou to cizoložstvo, smilstvo, nečistota, bezuzdnost, modloslužba, čarování, nepřátelství, svár, žárlivost, hněvy, soupeření, rozdělení, sekty, závisti, vraždy, opilství, hýření a podobné věci. To vám předpovídám, jak jsem již dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, neobdrží dědičně Boží království.“ (Gal. 5:19-21).
Pojďme dále…
Ve druhém verši pak čteme: „Hospodin shlíží z nebes na lidské syny, aby viděl, zda je někdo rozumný, zda někdo hledá Boha.“
Poznali jsme bláznovství, které tkví v odmítnutí Boha. A nyní spatřujeme dějství z celistvé perspektivy vševědoucího Hospodina! A je zde opak bláznovství: Rozumnost!
Zatímco v prvním verši jsme četli, že blázen je ten, co Boha nehledá. Ve druhém spatřujeme, že rozumný je naopak člověk, který hledá Boha. Což ostatně učí Písmo i na jiných místech. Například v 9. kapitole knihy Přísloví, čteme: „Počátek moudrosti je bázeň před Hospodinem, poznání Svatého je rozumnost.“ (Přísloví 9:10).
Vidíme tu mrazivou asymetrii mezi postojem světa a postojem Božího Slova? Je zde zjevný kontrast.
To, co svět považuje za bláznovství, je ve skutečnosti rozumnost. A co svět považuje za moudrost, je ovšem bláznovství.
Tento protiklad spatřujeme i ve vztahu k tomu nejcennějšímu, co nám Bůh daroval: Evangeliu.
Apoštol Pavel napsal: „Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží.“ (1 Kor. 1:18).
Moudrost, rozumnost, dobrý život, láska, pokoj, radost – to jsou hodnoty, které člověk může najít jen u Boha. To, co je ve světě, je jednak pomíjivé, a potom také jde mnohdy jen o jakousi levnou imitaci originálu. Nikoliv skutečnost.
Co je moudré podle světa, je bláznovství u Boha. Co je bláznivé pro svět, je cesta k věčnému štěstí!
Není důležité, co říkají lidé. Písmo říká: „Ale ať je Bůh pravdivý a každý člověk lhář…“ (Řím. 3:4). Důležité je, co říká Bůh, který stvořil tento svět, i každého jednotlivce. A je také jediným, kdo určuje skutečnost. On je finálním Arbitrem reality!
Žijete ve světě, který je stvořen Bohem. A všichni patříme Bohu. Ať už jsme křesťané nebo ne. Patříme Bohu. A jsme mu vykazatelní…
Dovedete si představit, jak se bude cítit člověk, který celý život vzdoroval Bohu, posmíval se křesťanům, myslel si, že dobyl svět (peníze, úspěch, atd.), ale co mu zůstalo na konci? Písmo znovu nadčasově říká: „Nahý jsem vyšel z lůna své matky, nahý se k ní zas navrátím.“ (Jób 1:21). Na konci člověku nezůstane nic.
Pán Ježíš řekl tato mocná slova: „Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, ale uškodí své duši? Anebo co dá člověk výměnou za svou duši?“ (Matouš 16:26).
Každý se jednou postaví před Bohem a vydá mu počet ze svého života. Před Bohem nebude možné se vymlouvat. Nebude fungovat žádný argument. Boha nelze uplatit!
Bible učí, že všichni jsme zhřešili (Řím 3:23). Bůh bude soudit člověka, který celý svůj život žil v neposlušnosti a nehledal Jeho. Takového člověka čeká věčné utrpení v ohnivém jezeře (Zjevení 21:8).
Je zde ovšem stále čas Boží milosti. Slovo kříže je sice bláznovstvím těm, co hynou, ale každému, kdo věří je mocí Boží k záchraně!
Bůh tak miluje tento svět, že dal svého Syna, aby zaplatil cenu hříchu svým vlastním životem. Pán Ježíš vzal na sebe hříchy každého, kdo v Něj uvěří, a zaplatil jeho dluh. A tak, když se člověk obrátí ve víře ke Kristu, bude před Bohem ospravedlněn!
Apoštol Pavel napsal: „Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.“ (Řím. 10:9).
Platí tedy stále toto pozvání pro každého, kdo dosud stojí venku. Pán Ježíš je více než ochoten přijmout každého kajícného hříšníka, který v Něj vloží svou důvěru.
Pro každého, kdo je moudrý ve svých očích, zanecháme na závěr tento verš:
„Ať nikdo neklame sám sebe. Jestliže si někdo mezi vámi myslí, že je v tomto věku moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal moudrým.“ (1 Kor. 3:18).
