„Nepropadněte tedy starostem a neříkejte: ‚Co budeme jíst?‘ nebo: ‚Co budeme pít?‘ nebo: ‚Co si oblečeme?‘ Neboť o to všechno horlivě usilují pohané. Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starost kvůli zítřku, neboť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost vlastního trápení.“ (Matouš 6:31-34).
Co si musíme stále připomínat jako křesťané, zejména v těžkých dobách, je priorita Božího království nad vším ostatním. Tak jako je duch více než tělo, má být Boží království nad všechny naše denní problémy!
Domnívám se, že verše citované výše, jsou zcela zásadní. A měli bychom je proto mít dobře uložené v našem srdci, abychom podle nich žili a nenechali se snadno odvést našimi důvěrnými nepřáteli – starostmi!
Starosti jsou totiž takovým nevyžádaným rušitelem, jenž vytrvale odvádí vaše soustředění jinam – aby se vaše mysl nakonec zabývala něčím jiným. Když se vaše mysl bude zabývat něčím jiným, budete duchovně strádat.
Předně je potřeba říct, že tento text platí pro všechny lidi. Jak pro ty, kterým je kázáno evangelium, tak pro ty, co jsou děti v Kristu, ale i nakonec pro starší bratry a sestry v Kristu. Je tu pro nás, aby nám stále připomínal, kam musí naše mysl směřovat. Kde mají ležet naše priority!
A teď nemluvím jen o naší konfesi. O tom, co vyznáváme. Zde totiž není napsané: „Věřte na prvním místě v Boží království.“ Ani toto: „Říkejte, že Boží království je na prvním místě.“ Nýbrž zde čteme: „Hledejte však nejprve Boží království…“ Píše se zde tedy o tom, jakým způsobem máme žít. Zkrátka a jednoduše: Boží království musí hrát výsadní postavení v našem životě!
Právě ony starosti tohoto světa umějí redukovat Boží království v životě křesťana jen na nezodpovědné mávnutí rukou a smutné prohlášení ve stylu: „Ale toto mám přece již dávno vyřešené…“ Přitom má být ale naší denní prioritou! Máme-li rádi své duše a jsme-li moudrými následovateli Pána, kteří si vybrali správný díl, jenž nebude odňat, bude Boží království zaujímat výsadní postavení v našem životě.
Tak jako Marie z Lukášova evangelia, kde čteme o Marii a Martě. Marta se rozhodla, že bude obsluhovat Pána, zatímco Marie seděla u Jeho novou a naslouchala Jeho slovům. Podívejme se, co se zde píše:
„Stalo se, když šli dále, že vešel do jedné vesnice. Nějaká žena jménem Marta jej přijala do svého domu. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: ‚Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!‘ Pán jí odpověděl: ‚Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.‚“ (Lukáš 10:38-42).
„Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi, jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.“ Tak odpověděl Pán Ježíš Martě, která si stěžovala na svou sestru, neboť mezitím, co byla Marta příliš zaneprázdněná obsluhováním Pána, Marie seděla u Pánových nohou a naslouchala Jeho slovům. I v takové, řekněme, banální situaci, vidíme ilustraci hlubšího duchovního principu, o kterém zde mluvíme. Boží království má mít výsadní místo v našem životě!
Všimněme si, že Pán Ježíš, v našem úvodním textu, používá tato varovná slova: „Nepropadněte tedy starostem…“ Je to skoro jako by říkal: „Nepropadněte alkoholu či drogám…“ Je zde totiž jistá podobnost. I člověk obtížený starostmi světa, propadá těmto živlům a stává se jejich otrokem. Nakonec stále přemýšlí a dumá nad jednou a tou samou věcí, dokonce často vyhledává příležitosti, aby mohl přemýšlet znovu. Snadno se stává závislým na tom, co mu vlastně přináší jistou formu otroctví.
A přitom duchovně hyne…
Můžeme si připomenout dobu covidu, kdy lidé stále hledali různé zprávy o tom, co se děje. A byli v zajetí strachu. Ať už to byl strach vyvolaný hlavními médii nebo různými konspiracemi, výsledek byl ten, že lidé byli v otroctví svých tělesných emocí. A to má vždy důsledek i na naše duchovní zdraví.
Boží Slovo nás vede k tomu, abychom obnovovali svou mysl. Apoštol Pavel napsal, v listě Římanům, tato tak důležitá slova: „A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.“ (Římanům 12:2). Zabýváním se tímto světem je totiž formou „připodobování se tomuto věku“, neboť to, co je naší stravou, je i naším stavebním základem. Rozumíme tomu?
Křesťan musí proto chápat, že to, co sleduje, čte, poslouchá, ho i jistým způsobem formuje. Musí tedy mít duchovní smysly v režimu pohotovosti a rozumět tomu, že pro své vlastní duchovní zdraví, musí jednak kontinuálně doplňovat stravu Božího Slova, a potom také vymezit hranice všemu ostatnímu, aby tomu, dle slov Pána Ježíše, nepropadl.
Musíme se ovšem ptát, zda tomu tak opravdu rozumíme… Je Boží království opravdu prioritou našeho života? Čím se zabývá naše mysl nejvíce? Žijeme ve strachu? Je naše srdce plné hořkosti? To jsou všechno signály, které nám ukazují na to, zda jsme plni Ducha Božího nebo vedeni svými tělesnými žádostmi.
Musíme skutečně věřit slovům Pána Ježíše: „Vždyť váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete.“ Bůh zná naše potřeby a je ochoten je naplnit. Pán je dobrým Pastýřem a stará se o své ovce. Věříme tomu? Pak s námi nepohne žádná bouře, která může přijít do našeho života, neboť náš dům stojí na pevné skále (Matouš 7:24-25)! Jinak se ale zhroutíme a budeme duchovně hynout.
Musíme si také připomenout, že starosti tohoto světa mají nakonec moc zabít lidskou duši. Pán Ježíš, když vysvětloval svým učedníkům podobenství o rozsévači, které předtím vyprávěl, mluvil i o zemi, kde je trní. Tato země je neplodná mimo jiné díky starostem tohoto světa. Podívejme se na Jeho Slova blíže:
„Ke každému, kdo slyší slovo o království a nerozumí, přichází ten Zlý a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, který byl zaset podél cesty. Zasetý na skalnatá místa, to je ten, kdo Slovo slyší a hned je s radostí přijímá, nemá však v sobě kořen, ale je nestálý. Když pak nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadá. Zasetý do trní, to je ten, kdo Slovo slyší, ale starost tohoto věku a svod bohatství Slovo dusí, a tak se stává neplodným. Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.“ (Matouš 13:18-23).
Vidíme, že zrno zaseté do trní Slovo slyší a přijímá – projevuje se zde tedy i jistá víra. Přesto je zde veliký problém, který způsobuje duchovní neplodnost: „starost tohoto věku a svod bohatství Slovo dusí.“ To vše způsobuje, že v daném podobenství, nejde o dobrou půdu.
Duchovní plodnost je nakonec jakýmsi nutným ovocem opravdového spasení. Proto čteme také v Janově evangeliu, v podobenství o Vinné révě, tato slova: „Já jsem ta pravá vinná réva a můj Otec je hospodář. Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odstraňuje, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.“ (Jan 15:1-2).
Tato podobenství musíme brát velmi vážně, i varování, která z nich vyplývají. Zkrátka a jednoduše: Boží království musí mít výsadní postavení v našem životě!
Náš úvodní text vede právě k tomuto cíli: „Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.“
Co to ale znamená? Nejsme již součástí Božího království? A jak se projevuje hledání Božího království a jeho spravedlnosti?
I pro nás křesťany, kteří jsme přijali Pána Ježíše Krista a Jeho spravedlnost, a jsme součástí Božího království, platí ovšem o to více následující skutečnosti:
Tak jako Marie, musíme i my věnovat čas Pánovým Slovům. To zahrnuje pravidelné studium Božího Slova a modlitbu. Tady je naprostý základ.
To mimochodem zahrnuje i to, že budeme omezovat přístup dalším zdrojům do našeho života. A to proto, abychom jim nepropadli, nikoliv z nějakých zákonických důvodů. Ale především pro naše vlastní duchovní blaho!
Vše, co činíme, činíme s ohledem na Pána a jako bychom to činili Pánu. Apoštol napsal do Korintu: „Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě.“ (1 Kor. 10:31). A podobně Kolosským: „Cokoli děláte, dělejte z duše jako Pánu, a ne lidem.“ (Kol. 3:23). Jde tedy o nastavení mysli a život podřízený Bohu.
Musíme si uvědomovat vlastní nedostatečnost a hledat sílu u Pána. Ať co se týká osobní spravedlnosti (a posvěcení), tak i v případě konkrétních bojů s hříchem. Musíme rozumět tomu, že naším hlavním úkolem je zůstávat v Kristu a čerpat od Něj. Neboť bez Něj nemůžeme nic (Jan 15:5)!
Musíme rovněž spoléhat na práci Ducha svatého v našem životě. Nakonec duchovní ovoce, které neseme, je ovocem Ducha Božího. Pavel napsal církvi v Galacii: „Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon.“ (Gal. 5:22-23). To také znamená, že tělesným snažením se Boží království nevypůsobí. Ve všem jsme plně odkázáni na působení Ducha Božího v našem životě!
Budeme i v našem denním životě spoléhat na Hospodina a vyhledávat Jeho jednání. Bůh je s námi stále a zajímá ho celý náš život.
Budeme věnovat čas budování Božího království, což může zahrnovat: Šíření Božího Slova, svědectví, povzbuzování církve, napomínání bratrů a sester, služba druhým v nouzi, modlitba za druhé, užívání našich duchovních darů, atd. Není potřeba vypisovat kompletní list, jde jen o představu.
Mohli bychom pokračovat dále, ale tyto skutečnosti nám ilustrují, co znamená: „Hledejte však nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.“
Jde o to, aby ono „a to všechno“, které je ve vedlejší větě, nebylo tím hlavním, co hledáme v našem životě. Tím, co zaměstnává náš život, naši mysl, je naší aktivitou, atd. Tím hlavním musí být vždy Bůh a Jeho vůle!
Apoštol Pavel nás k tomu nabádá na řadě místech, ale jedno za všechny vidíme v listu Kolosským, kde čteme tuto výzvu: „Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi.“ (Kol. 3:1-2).
A těmito krásnými verši zakončíme dnešní zamyšlení.
Kdybychom ale ještě chtěli shrnout hledání Božího království, a co to znamená pro nás křesťany, nenapadají mě lepší verše než tyto: „Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstává-li v révě, tak ani vy, jestliže nebudete zůstávat ve mně. Já jsem ta vinná réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (Jan 15:4-5).
Zůstáváme-li v Kristu, zůstává On v nás.
Kdo zůstává v Kristu, nese hojné ovoce.
A je tak užitečným nástrojem Božího království.
Amen.
