Svědkové Jehovovi učí, že Ježíš není Bůh, ale je stvořenou andělskou bytostí. Podle nich Bůh nejprve stvořil Ježíše a ten dále tvořil vše ostatní. Text, na který se často odvolávají, nacházíme v 1. kapitole listu Kolosským, kde, od 15. verše, čteme:
„On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On je přede vším a všechno v něm spočívá. A on je hlavou těla, církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo, neboť se Otci zalíbilo, aby v něm přebývala veškerá plnost a aby skrze něho smířil všechno se sebou a způsobil pokoj skrze krev jeho kříže — aby skrze něho smířil vše jak na zemi, tak v nebesích.“ (Kol. 1:15-20, ČSP).
Srovnejte ještě s překladem Nového Světa (překlad Svědků Jehovových):
„On je obrazem neviditelného Boha, prvorozený ze všeho, co bylo stvořeno. Jeho prostřednictvím bylo stvořeno všechno ostatní v nebi i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať jsou to trůny, panství, vlády, nebo moci. Všechno ostatní bylo stvořeno skrze něho a pro něho. On byl před vším ostatním a všechno ostatní začalo existovat jeho prostřednictvím. On je hlavou těla, tedy sboru. On je počátek, prvorozený z mrtvých, takže je ve všem první. Bůh totiž chtěl, aby v něm byla veškerá plnost a aby skrze něho se sebou smířil všechno ostatní, ať na zemi, nebo v nebi, tím, že způsobil pokoj prostřednictvím krve,+ kterou Kristus prolil na mučednickém kůlu.“ (Kol. 1:15-20, Překlad Nového Světa).
Svědkové používají obvykle výraz prvorozený a poukazují, že znamená „první narozený“ (první stvořený). Je tomu ovšem skutečně tak? Co Bible doopravdy říká?
Výsadní postavení Pána Ježíše Krista
Jako křesťané věříme, že Boží Slovo je naší finální autoritou. Máme před sebou proto jediný úkol: Správně porozumět danému textu. Co bylo intencí apoštola Pavla, když psal tato slova? Co nám jeho prostřednictvím sděluje Bůh?
Předně musíme říct, že Slovo prvorozený (řecké slovo „protótokos“) nemá v Bibli pouze jeden význam. Jsou zde dva důležité koncepty. První z nich odkazuje skutečně na počátek bytí fyzického narození. Například v Evangeliu podle Lukáše, čteme: „I porodila svého syna, toho prvorozeného, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože pro ně nebylo místo v útulku pro pocestné.“ (Lukáš 2:7, ČSP).
Pak je tu ale další význam, jenž vyplývá z výsadního postavení prvorozeného v židovské kultuře. Když budete číst starý zákon (ten používá pro prvorozeného hebrejské slovo „bekhor“), všimnete si, jak často se zde zmiňuje role prvorozeného. Prvorozený syn získává v rámci židovské rodiny dvojnásobnou část dědictví a také měl výsadní postavení v rámci rodiny. V Mojžíšově zákoně proto čteme: „Jestliže bude mít muž dvě ženy, jednu milovanou a druhou nenáviděnou, a milovaná i nenáviděná mu porodí syny, ale prvorozeným bude syn nenáviděné, i stane se v den, kdy bude svým synům dávat do dědictví to, co mu patří, že nesmí jednat jako s prvorozeným se synem milované oproti synu nenáviděné, který je prvorozený. Ale za prvorozeného uzná syna nenáviděné a dá mu dva díly ze všeho, co má, neboť on je prvotina jeho síly, jemu patří právo prvorozeného.“ (Deut. 21:15-17, ČSP).
Avšak ani toto není nezměnitelné. Prvorozenectví lze převést. Nebo dokonce i prodat! Můžeme to vidět na příkladu Jákoba a Ezaua, kde Jákob vyžadoval od svého hladového bratra, aby mu prodal své prvorozenectví. V Genesis, ve 25. kapitole, čteme o tom, jak Ezau pohrdl svým prvorozenectvím: „Ale Jákob řekl: Prodej mi teď své prvorozenství. Ezau odpověděl: Hle, já se blížím k smrti, k čemu mi je prvorozenství? Jákob řekl: Přísahej mi teď. I přísahal mu a prodal své prvorozenství Jákobovi. Jákob tedy dal Ezauovi chléb a jídlo z čočky. Ten pojedl, napil se, vstal a šel. Tak Ezau pohrdl prvorozenstvím.“ (Genesis 25:31-34, ČSP).
Aniž bychom chtěli zabřednout do hlubokého studia tohoto slova, podstatný je pro nás koncept jakéhosi výsadního postavení spojeného s dědičným právem. Něco podobného vidíme i u krále Davida, který byl nejmladším ze svých bratrů, přesto ho však Bůh vyvýšil jako prvorozeného.
V 1. knize Samuelově čteme v 17. kapitole: “David byl synem Efratejce z judského Betléma jménem Jišaj, který měl osm synů. Za dnů Saulových byl ten muž již pokročilého věku. Tři nejstarší Jišajovi synové šli se Saulem do boje. Jména tří synů, kteří šli do boje, byla: Prvorozený Elíab, druhý po něm Abínádab a třetí Šama. David byl nejmladší. Tři nejstarší šli se Saulem.” (1 Sam. 17:12–14, ČSP). Zde je vidět, že David nebyl prvorozený, ve smyslu první narozený. Nicméně stal se prvorozeným, ve smyslu výsadního postavení. V 89. Žalmu čteme: „Nalezl jsem Davida, svého otroka, pomazal jsem ho svým svatým olejem….A já ho ustanovím prvorozeným, nejvyšším z králů země.”(Žalm 89:21,28, ČSP). Zde je koncept prvorozenectví ve smyslu výsadního postavení (či prvenství) naprosto zjevný. Prvorozený je zde spojeno s: „nejvyšším z králů země“. A je to Bůh, kdo Davida ustanovuje prvorozeným!
Když tedy rozumíme těmto konceptům, vraťme se k našemu úvodnímu textu z listu Kolosským, a ptejme se: V jakém smyslu je zde míněno, že Ježíš je prvorozený všeho stvoření?
Pojďme si uvést zásadní pozorování:
Za prvé, musíme vyloučit chápání prvorozeného ve smyslu „prvně stvořeného“, neboť je zde psáno, že stvořil všechny věci (obdobně jako v Jan 1:3). Čteme zde: „neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.“ Tímto je logicky vyloučen z kategorie stvoření, jinak bychom se ocitli uprostřed paradoxu: Byl Ježíš stvořený? Jestliže vše bylo stvořeno skrze něho i pro něho, byl i On stvořen sám sebou? To je slepá ulička, kam nás učení Svědků Jehovových přivádí…
Za druhé, Bible ve skutečnosti učí, že Ježíš stvořil všechny anděly a ti mu vzdávají chválu. Svědkové Jehovovi ale věří, že Ježíš je archanděl Michael. V Listě Židům ovšem čteme: „A opět, když uvádí Prvorozeného do světa, praví: ,Ať se mu pokloní všichni andělé Boží.‘“ (Židům 1:6, ČSP). Zde je jasně vidět, že i andělé mu vzdávají chválu. Ti jinak chválu nepřijímají a v Bibli vidíme vícekrát, jak napomínají lidi, když před nimi například padli na kolena (např.: Zjevení 19:10).
Za třetí, text hovoří také o prvorozeném z mrtvých (verš 18) a je následován vysvětlením: „On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo.“ Zde je ještě více vidět, že pojem prvorozený nelze omezit jen na „první narozený“ nebo „první stvořený“, když jej vidíme spojen se vzkříšením z mrtvých. Dále je zde vidět, že záměr Pavla je poukázat na Kristovo výsadní postavení (jeho prvenství). A proto zde čteme právě tyto slova: „aby on sám zaujal ve všem první místo.“ Obdobnou myšlenku spatřujeme i v 17. verši: „On je přede vším a všechno v něm spočívá.“ To všechno chápeme jako součást výkladu daného slova. Je zjevné, že zde apoštol mluví v prvé řadě o Pánově výsadním postavení (prvenství) a používá pro to biblický koncept prvorozeného.
Za čtvrté, Pavel i na dalších místech v Novém zákoně pracuje s tímto pojmem spíše ve smyslu prvenství (výsadní postavení). Například v listě Římanům, v 8. kapitole a 29. verši, kde čteme: „Neboť ty, které předem poznal, také předem určil, aby byli připodobněni obrazu jeho Syna, tak aby on byl prvorozený mezi mnoha bratřími.“ (Řím. 8:29). Všimněte si Pavlovy logiky: Naše připodobnění obrazu Pána Ježíše Krista poukazuje na jeho prvenství (výsadní postavení). Pavel ani zde nemluví ve smyslu toho, že Pán Ježíš má svůj počátek tak jako veškeré stvoření. Poukazuje ovšem na Jeho výsadní postavení!
Na základě těchto bodů a širšího kontextu Písma musíme výklad Svědků Jehovových odmítnout. Výraz prvorozený odkazuje na výsadní postavení Pána Ježíše Krista (Jeho prvenství) vůči starému i novému stvoření (svět a církev). Tvrzení Svědků Jehovových tedy neobstojí ve světle Božího Slova.
Jako křesťané musíme věrně stát na tom, co nám Bůh dal. Musíme poctivě zkoumat Písma podle vzoru Berojských křesťanů, poněvadž ve světě je mnoho falešných nauk, které mají moc zabít lidskou duši. Odmítnutí Božství Pána Ježíše Krista je jednou z nich.
Církev musela v historii mnohokrát čelit různým skupinách, které vzdorovaly Božímu Slovu a popíraly Božství Pána Ježíše Krista. Bůh je ale věrný a Jeho pravda nakonec zvítězila!
Připomeňme si znovu na závěr varovná slova apoštola Jana, která dopadají na všechny, co odmítají svědectví Písma o Pánu Ježíši Kristu.
„Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna.“ (2 Janův 9).
