„Příchod Bezzákonného je podle působení Satana se vší mocí, znameními a lživými zázraky a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kteří hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni.“ (2 Tes. 2:9-10).
Neexistuje nic jako náhoda. Ve světě, který je stvořen, zachováván a veden ke svému cíli svrchovaným Hospodinem zástupů, není ani prostor pro náhodu.
Vše má svůj účet. Vše! Dokonce i zlo! Boží Slovo říká: „Hospodin všechno udělal pro svůj účel, i ničemu pro zlý den.“ (Přísloví 16:4). Ničemníci (termín pro nekajícné Boží nepřátelé) neexistují jen tak! Ale i jejich vlastní vzpoura, byť je sama o sobě v rozporu s Božím zákonem (a v tomto smyslu jeho vůlí), slouží jinému – vyššímu Božímu záměru: Oslavit sebe sama a zjevit tak plnost svých atributů!
Ani v úvodním verši tomu není jinak. Vidíme z něho totiž vystupovat mocnou a svrchovanou Boží ruku, a to právě ve slovech: „protože nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni.“
Zeptám se Vás, milí čtenáři, na provokativní otázku: „Myslíte si, že lidé, kteří jsou součástí různých sekt (např.: Svědků Jehovových), jsou oběti?“
Kdybyste se zeptali lidí ve světě na podobnou otázku, pravděpodobně by řekli, že ano. Ne však podle Božího Slova!
Nikdo z padlého pokolení Adama a Evy není nikdy pouze obětí. Z pohledu Božího zákona může být člověk obětí v rámci konkrétního činu (např.: krádež, vražda, znásilnění), to jistě ano, avšak jako lidé jsme všichni hříšní a postrádáme Boží slávu (Řím. 3:23). A v tomto smyslu jsme všichni vinni.
Avšak v našem verši je ještě něco trochu jiného než obecná hříšnost člověka. Je zde řečeno, že základním důvodem lidí, co přijali blud za pravdu, je neláska k pravdě.
Píše se zde o lidech, kteří nemilovali pravdu, aby byli zachráněni. Co odmítli Boha a Jeho Slovo Pravdy (Evangelium o Ježíši Kristu). A v důsledku toho čteme, že hynou. Jsou v pomalém, avšak jistém procesu smrti, který je jako neodolatelný proud vody táhne až do druhé smrti – Gehenny (Ohnivého jezera), kde skončí všichni, jež odmítli Pána Ježíše Krista!
Nemilovali pravdu, a proto na ně přišlo mocné působení bludu. A nepřišlo náhodou. Kdepak! Ale našlo si je! Jako přesně naváděna střela z praku Božího soudu. Z textu je patrné, že příchod bezzákonného, za kterým stojí satan, je také plně v režii Hospodina.
Právě na onom místě, kde čteme „pro ty“, spatřujeme i smysl a účel (Boží soud). Obdobně vidíme na jiném místě: „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím.“ (2 Tim. 4:3-4).
V tomto textu vidíme znovu odmítnutí pravdy na úkor vlastních žádostí. Jejich vlastní žádosti je vedou k tomu, že k sobě shromažďují falešné učitele (antikristy), aby jim říkali, co je jim příjemné (co chtějí doopravdy slyšet). Důsledek je zřejmý: „odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím.“
A v důsledku toho hynou…
Nesmíme se nechat zmást prázdnými řečmi o pravdě z úst lidí, kteří zjevně žijí, podle svých žádostí, pro lež. Slova z úst mohou působit přesvědčivě, avšak srdce zkoumá Bůh. „Já, Hospodin, zkoumám srdce a zkouším ledví, abych každému dal podle jeho cest, podle ovoce jeho činů.“ (Jeremiáš 17:10).
Hospodin odplácí každému „podle jeho cest, podle ovoce jeho činů.“
Nikdo, kdo uvěřil lži, není obětí. Ale je vinný, protože nepřijal lásku k Pravdě!
Pošlapal pravdu na úkor svých žádostí. A může se zaklínat pravdou jak chce, avšak faktem je, že věří jen tomu, čemu chce věřit. Nemiluje pravdu natolik, aby jí hledal bez ohledu na své vlastní touhy, zájmy a přání!
Když toto víme, zamysleme se ještě krátce nad tím, co znamená milovat pravdu?
Pojďme si ale nejprve říct, co to neznamená.
Neznamená to hodně mluvit (ať už jakkoliv horlivě) o pravdě. Rozčilují mě prázdné fráze typu: „Co Bible doopravdy říká,“ pakliže nejsou následované poctivým výkladem Božího Slova. Ve světě často čteme manipulativní fráze typu: „Pravda o (doplňte si)…“ Ale kolik dezinformací pod podobnými titulky najdeme? Kolik pravd o Covidu jsme už slyšeli a kolik jich ještě budeme muset snášet?
Neznamená to ani horlivě kázat o pravdě. V krásné písni Karla Kryla, Veličenstvo Kat, nacházíme verš, jenž krásně shrnuje pokrytectví lidí: „Vrah o morálce káže.“ Kázat o pravdě samo o sobě nevadí, nicméně musí jít skutečně o pravdu. Horší pak je, když člověk, co káže o pravdě, žije na základě mnohých lží. Pokrytectví je také symptomem nelásky k pravdě.
Neznamená to ani věřit svému srdci, zdravému či selskému rozumu, atd. Jinak řečeno: Pravda není otázkou toho, čemu chceme věřit (není subjektivní, ani relativní). A pokud jste byli pozorní při čtení předchozích veršů, mělo by vám být jasné, že je zde souvislost s oním shromažďováním učitelů, kteří říkají, co je lidem příjemné (viz 2 Tim. 4:3-4). A proto ti, co věří např. právě „selskému rozumu“, končí často následováním všelijakých bludů!
Co tedy znamená mít lásku k pravdě? Již z této krásné fráze vyplývá mnohé. A ve spojení s předchozími sděleními, můžeme říct toto: Znamená to především, že budeme věřit tomu, co je objektivně pravdivé bez ohledu na to, co nám říká naše srdce, zdravý rozum či jaká jsou naše přání!
Jinak řečeno: Láska k pravdě zahrnuje jistou míru sebezapření. Musíme zemřít sami sobě, abychom nalezli pravdu. Tato pointa je přitom klíčová!
Upřímný křesťan, co nenásleduje jen své srdce, v sobě nese tento kříž: „Ne všechno mi v Božím Slově dává smysl. Ale mezi mnou a Bohem, jsem to jen já, kdo se může mýlit.“ Je toto postoj našeho srdce? Nebo také jen hledáme to, co chceme slyšet?
Bůh, jenž je veliký jako lidský rozum, je také pouze lidským obrazem. Bůh Bible ale v mnohém přesahuje naše chápání, a proto také apoštolové sami žasli nad velikostí a neproniknutelností Božích plánů. „Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!“ (Řím. 11:33). Podivuje se apoštol Pavel v závěru 11. kapitoly listu Římanům.
„Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej se na svoji rozumnost.“ (Přísloví 3:5). Nemáme hledět na sebe, ani do sebe, ale náš zrak se má upínat na prvním místě k Bohu a Jeho Slovu!
Láska k pravdě není totiž sebeláskou. Není slučitelná s vyhledáváním učitelů, kteří nám budou říkat to, co chceme slyšet. Není nějakou mystickou intuicí, nýbrž je soustředěná na Boha a Jeho Slovo jako věčný standard pravdy!
Správným hodnocení křesťanského kázání nemá být předně to, zda se nám to líbilo. Ale jestli šlo o věrný výklad Božího Slova! Přemýšlíme tímto způsobem? Pak možná opravdu milujeme pravdu!
Láska k pravdě není také jen prázdnou kýčovitou konfesí, ale projevuje se v životě, který je jí formován a veden. Proto čteme v evangeliích o ovoci, jež ukazuje na stav stromu. „Po jejich ovoci je poznáte.“ (Matouš. 7:16). Učí nás Pán Ježíš, jak identifikovat falešné učitele. Za mnohými hříchy se obvykle skrývají i falešné nauky. Kde chybí pravda, není ani moc pravdy!
Veškerá pravda je Boží pravda, a proto se nakonec láska k pravdě projeví i v tom, jak například přistupujeme k dalším zdrojům informací. Člověk, jenž staví na objektivně zjeveném standardu Božího Slova, bude podobně přistupovat k informacím ze světa: Nebude stavět na spekulacích, na svém „zdravém rozumu“; ani nebude vyhledávat jen to, co chce slyšet, ale bude hledat solidní objektivní fakta a na nich stavět.
Vraťme se ale zpět od praktických aspektů lásky k pravdě k jejímu zdroji. Je potřeba na závěř říct toto: Láska k pravdě je výlučně spojena s láskou k osobě Pána Ježíše Krista. Nemůžeme tvrdit, že milujeme pravdu a přitom nemilovat Toho, který je Pravdou. „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (Jan 14:6). Čteme v Janově Evangeliu.
Láska k pravdě začíná zde: U osoby Pána Ježíše Krista!
Máme-li lásku k Pánu Ježíši, budeme mít i lásku k Božímu Slovu, což je také jedinou účinnou obranou proti všem bludům!
Při této příležitosti nemůžeme jinak než doplnit naše zamyšlení citací osobnosti, která za Boží pravdu položila tu nejvyšší cenu. Jan Hus řekl o pravdě hodně, pro pravdu žil a za pravdu zemřel. Vezměme si jeho moudrá slova k srdci:
„Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla i od smrti… Nejmilejší, žijte podle poznané pravdy, která vítězí nade vším a mocná je až navěky.“ (Jan Hus).
