Bývaly doby, kdy jsem nerozuměl tomu, proč lidé ráno vstávají do práce. Proč studují na Vysoké škole; proč se žení, mají rodiny a pak o Vánocích pečou cukroví… K čemu to všechno je? Není to jen jakýsi čas, kterým člověk vyplňuje ticho v tomto prázdném vesmíru? Podobně jako výplň ve spárech zdi, jenž drží vše pohromadě a zabraňuje nevyhnutelnému zhroucení?
Jsme jako herci, kteří se ocitli uprostřed neznámé hry, avšak o čem je vlastně tato hra? Ví to vůbec někdo? A proč lidé participují na tomto prapodivném divadle?
Jedno vím dnes zcela jistě. Bez Boha nedává nic smysl! Nic nemá svůj konečný smysl. Vše je zkrátka pomíjivé a nakonec – zbytečné. Zapomenuté. Jako slzy v dešti – zde cituji oblíbenou scénu z kultovního filmu Blade Runner.
Ale je to tak!
Bez Boha je život jako série filmových scén, avšak bez jekéhokoliv sjednocujícího příběhu. Jako tabule, na které jsou nakresleny křídou body, nicméně nejsou spojeny žádnou čarou. Nevíme, co přesně zobrazují a jaký je jejich smysl. A kdo je tam vůbec nakreslil?
Filozofie řeší odjakživa vztah mezi jedním a mnohým. Co je finální podobou reality? Je zde jedna podstata nebo mnoho podstat? Co sjednocuje sérii mnohých lidských prožitků? Není snad vše jen právě toto? Jedna zkušenost následovaná další, a tak stále dokolečka – a pak náhlý konec! Opona se zavře a nic. Ticho. Nicota!
Děsivá představa! A proto je potřeba jí zahnat někam daleko a předstírat, že neexistuje. Zavřít jí do šuplíku, šuplík schovat na půdu a celý dům pro jistotu ještě spálit. Je potřeba na vše velmi rychle zapomenout, oklepat se a jít třeba do divadla na znamenité představení či si pustit oblíbenou hudbu; nechat se unášet melodií do jiného světa plného harmonie, řádu a smyslu!
Do reálného světa! Přesně tam! Tento svět má harmonii, řád a smysl, to je právě zjevné z každé lidské zkušenosti. Proč? Protože je stvořen Bohem. Jako socha na sochaře, ukazuje stvoření vztyčeným prstem na Stvořitele. Místo toho však, aby člověk spojil body a přijal nevyhnutelný závěr, utíká od Něj, a to co nejdál. Vlastně – kamkoliv jen může!
Člověk zkrátká odmítá realitu. Poněvadž realita zjevuje Boha. A vytváří si vlastní (alternativní a fiktivní), která mu ale nemůže nikdy dát plnohodnotný smysl do života a nechává ho prázdným a také podobně jako všechny teorie o vzniku světa, které nezahrnují Boha: Nevysvětlitelným. Absurdním. Nicotným.
Máte-li scénář, můžete vysvětlit příběh divadelní hry. Člověk ale spálil scénář. A co mu zbylo? Chaos.
Existují nakonec jen dvě možnosti, dvě karty, které máme před sebou: Kristus nebo chaos.
Na jedné je harmonie, řád a smysl, na druhé: prázdnota, nicota a nihilismus.
Člověk ale odmítá první a nechce plně přijmout důsledky druhého. Je jako malé dítě, které si zacpe uši před zlou zprávou a hlasitě opakuje: „Lalala, nic neslyším, lalala.“ Většina lidí nikdy nepřijme v plnosti filozofické důsledky odmítnutí Boha ve svém životě.
Přitom ale jiné možnosti nejsou. Doopravdy ne. Buď existuje transcendentní vysvětlení pro náš život, které se k nám vztahuje osobním způsobem, anebo ne. Nebo jsme důsledkem neosobní spontánní příčiny. Pak to, co se jeví jako řád či harmonie, není zcela tím, čím se zdá být.
Na jedné straně je Bůh jako Stvořitel, který stvořil člověka k obrazu svému a jako Zachránce, který vykupuje hříšného člověka od důsledku hříchu k věčnému obecenství s Ním. A na straně druhé máme chladný, pustý a neosobní vesmír. Co si vybereme?
Současný člověk ve své drtivé většině nepřijímá pořádně ani jedno. Tváří se jako by Bůh neexistoval, ale svým jednáním to částečně popírá, neboť žije jako by svět byl skutečně harmonie, řád a smysl. Na straně druhé odmítá v plnosti vyvodit důsledky odmítnutí Boha, které nutně vedou i k dekonstrukci reality. K nihilismu: odmítnutí nakonec i objektivních pravd a hodnot. A finálnímu pohřbení i tolik uctívané vědy.
Pojďme si ale nalít čistého vína. Máme skutečně jen dvě možnosti: Kristus nebo chaos.
Před člověkem stojí jedny dveře, které jsou velmi úzké a vyžadují naše pokoření se před Bohem, uznání svých vin a spolehnutí se na Pána Ježíše Krista. Kdo projde těmito dveřmi, najde milost, spravedlnost, pokoj a život věčný. Nalezne Boha!
Veškerý život náhle ožije zcela novým a jedinečným způsobem. Série roztříštěných filmových scén dostanou náhle svůj scénář a člověk jasně vidí, že má svou hodnotu. Nakonec je nejvyšším Božím dílem a jeho úděl je oslavovat Boha ve všem, co dělá. Život má smysl. Všechno má svůj smysl a řád. Jako ta hudba!
Druhé dveře mají černý nápis Chaos. To jsou dveře, které plně akceptují důsledky odmítnutí Boha. Není-li Bůh, není objektivní smysl naší existence, není ani standard spravedlnosti, dobra a práva. Neexistuje nic jako filnální soud a konečná spravedlnost. Není proto žádný morální rozdíl mezi výbuchem supernovy a znásilněním dítěte. Rodiče nemohou vysvětlit svým dětem, proč je vražda člověka fundamentálně špatná (nikoliv jen protizákonná). Člověk není Boží obraz, ale jen nechtěný důsledek neosobních spontánních příčin.
A co je to vůbec člověk? Slovo člověk nakonec vyžaduje řád a jasně definovaný cíl. Jak ale může něco takového doopravdy existovat ve světě, který je tak fundamentálně charakterizován změnou, a jenž nemá žádný objektivní smysl. Žádná věc není tedy doopravdy věcí.
Je jen pustý vesmír, kterému je všechno jedno a neosobní spontánní chod věcí, jež se jeví souvisle (řád z chaosu), ale i to může být jen iluze. Věda, jenž staví na „křesťanských“ předpokladech o srozumitelnosti kosmu, který byl stvořen, a je proto poznatelný, se rovněž začíná rozpadat podobně jako domeček z karet, neboť jí byl vzat solidní základ. To je jen malý výčet důsledků reality, ve které není místo pro Boha. Zkrátka: Chaos.
Víme, proč se svět nachází v současné době v takovém zmatku? Ve světě panuje morální, existenční a duchovní chaos. Proč? Není to zjevné? Naše kultura odmítla Boha. Nemá proto solidní základ. A nevyhnutelně kráčí stezce smrti ke druhým dveřím s nápisech chaos!
Je potřeba začít i jako křesťané žít tak, že neexistuje jiná alternativa. Je tu buď Cesta, Pravda i Život v Kristu Ježíši a nebo zánik, zkáza a chaos v odmítnutí Krista.
Jako lidé máme jen dvě možnosti: Kristus nebo Chaos.
Co si vybereme?
