Jedna z věcí, které ničí svědectví církve o Kristu, je nezdravá posedlost konspiračními teoriemi… Jsem člověk, kterého Bůh mimo jiné vysvobodil ze závislosti na konspiračních teoriích. Použil k tomu především zdravé učitele (např. Dr. Jamese Whita), jenž dbali na důkladnost a konzistenci při obhajobě pravdy (především v apologetice), díky čemuž jsem pochopil, že i já musím stavět na solidních základech a jednat spravedlivě (a to i s nepřáteli evangelia), abych nedělal Pánu Ježíši Kristu špatné jméno.
Kromě zdravého učení je rovněž důležitý důraz na poctivou exegezi, která čtenáři zakazuje vkládat své myšlenky do textu. Jsme-li ovšem konzistentní, bude nás toto úsilí o poctivý výklad, ovlivňovat ve všech sférách života. I v tom, jak rozumíme událostem kolem sebe. Jinak řečeno: To, jak přistupuji k Bibli, bude ovlivňovat i můj přístup ke všemu ostatnímu. Jakým způsobem? Například, jak rozumím zprávám… budu zkrátka o to více opatrný, abych něco nevytrhoval z kontextu – jak to konspirátoři rádi dělají – a rozuměl správně všem souvislostem. A také nezacházel příliš daleko za to, co lze reálně obhájit!
Ten, jenž je Pravdou, musí být pro křesťany vzorem ve všech sférách života, včetně toho, jak nakládají s informacemi a co (i jakým způsobem) sdělují světu. Jak řekl někdo slavně: „My jsme jediná Bible, kterou mnozí ze světa budou číst…“
Když ale budeme věřit každé spiklenecké teorii (a neříkám, že neexistují reálné konspirace, ale to není teď podstatné) a budeme je dále rozšiřovat, lidé tohoto světa, co mají rozlišování a přehled, si spojí nás a naší víru s dezinformacemi, které sdílíme. A řeknou si pak něco jako: „Tento člověk, co sdílí očividnou dezinformaci, o které říká, že je pravdivá, mi chce také říkat něco o Bohu? Proč bych mu měl věřit v duchovní oblasti, když je ve všem ostatním tak mimo?“
Lidi má odhánět od Boha bláznovství kříže, nikterak bláznivé konspirační teorie. A křesťané mají být nositeli světla a ne šiřitelé tmářství. Církev, z velké části než je zdrávo, z nějakého zvláštního důvodu (vlivem špatného učení, neexistence disciplíny v církvi, absence vyučování o rozlišování, nezdravého fundamentalismu, atd.) podléhá často různým konspirativním vizím světa. A dělá tak Bohu ostudu!
Někdy se to dokonce vydává za duchovní projev: „My přece víme, co tohle všechno znamená.“ Tak může znít komentář křesťana na nějaké současné události, do kterých však vkládá své konspirativní eschatologické významy. Podobné řeči znějí ale spíše trochu gnosticky… Vysvětlím.
Starověká hereze gnosticismu má s konspiračními teoriemi společné to, že do nich musí být člověk zasvěcen. Lidé, co jsou úspěšní, nejsou zadlužení, mají práci a rodinu (a štěstí), nemají obvykle potřebu zkoumat například teorii o ploché zemi nebo chemtrails. Jsou to obvykle právě zvláště ztracení lidé, co mají tendence hledat, co je špatně se světem. Jde o klasickou formu projekce: Mám problém, ale vinu nese někdo další (svět).
Ano, doopravdy si myslím, že konspirační teoriím věří určitým způsobem ztracení lidé. Nejde o zvláštní duchovní dar. Jde o neschopnost rozlišovat a kriticky hodnotit informace. Ne nutně to ale znamená, že člověk je ztracený ve smyslu, že nezná Boha. Obvykle to ale signalizuje nějaký duchovní problém v životě dané osoby. A může jít i o špatný vnější vliv (právě třeba špatné učení).
Je to ovšem velký problém, neboť tak dochází k diskreditaci evangelia. Když budeme šířit pravdu o chemtrails, ploché zemi, nanobotech ve vakcínách, čipování, atd., ta inteligentnější část populace bude okamžitě odrazena od toho, aby si od nás poslechli cokoliv dalšího. Jednoduše si spojí neschopnost rozlišovat s naší vírou v Boha. Samozřejmě to může přitáhnout přesný opak lidí. Pomatence, co každý rok předpovídají nový konec světa. A tím se situace v církvích akorát zhorší…
Proto je třeba dbát na pravdu. Nejen verbálně, ale i prakticky. To znamená, že budu stavět na faktech, které lze jednoduše ověřit. Například mi nebude stačit tvrzení nějakého jednoho osamělého doktora na vakcíny, zatímco spousta dalších říká něco jiného. Budu potřebovat velmi silné empirické důkazy než půjdu do světa obhajovat, že ve vakcínách jsou nějaké těžké kovy. Například.
Jenže konspirátoři jsou právě lidé, co vyhledávají jen to, co chtějí slyšet. Nezkoumají kriticky vlastní zdoje, ale systematicky se utvrzují ve svých bludech. Za konspiracemi je také hříšná touha po senzacechtivosti a snaha nějakým způsobem nacházet svou výjimečnost či osobní identitu v tom, že (já) znám zrovna tyto přísně tajné informace – a ostatní lidé jsou ovce, že?
Lidé, kteří obecně vzato nemají lásku k pravdě, zejména tedy k té Boží pravdě evangelia, ale v přeneseném slova smyslu pravdě obecné (neboť každá pravda je Boží pravda), tak na sebe akorát přitahují Boží soud, neboť v písmu je toto proroctví a současně i varování: „Proto na ně Bůh posílá mocné působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti, byli tak odsouzeni.“ (2 Tes. 2:11-12). Byť je kontext primárně zaměřen na evangelium, můžeme z toho odvodit i obecnější principy. Mějme lásku k pravdě, abychom nebyli vydáni bludům!
Církev by měla klást větší důraz na rozlišování. Aby naučila své členy duchovně rozlišovat a spolu s tím jim dala i nástroj k tomu, aby se mohli orientovat i ve světovém dění. Musejí stavět na pevných základech. Na tom, co doopravdy víme, nikoliv na spekulacích, které jen velmi vzdáleně vychází z nějakých objektivních dat. Také je potřeba naučit lidi pracovat s informacemi, aby uměli kriticky zhodnocovat i názory, kterým přirozeně věří.
Máme být světlem, nikoliv tmou. Šířit pravdu, ne dezinformace. Nedávno mě také zaujal tento verš ze starého zákona, který jen jasněji ukazuje, že Bohu na podobných věcech záleží. „Nebudeš šířit klamnou zprávu. Nepřipojíš se k ničemovi, abys byl zlovolným svědkem.“ (Exodus 23:1). Kdybychom dělali moderní parafrázi, mohlo by tam být: „Nebudeš šířit dezinformace.“
„Ale vždyť je to jen můj názor.“ Taková je obvyklá odpověď lidí, co jsou chyceni při šíření klamu. Křesťan má být světlem a šiřitelem pravdy. Nikoliv zlovolným svědkem – jak říká písmo. Svoboda říct názor zahrnuje i zodpovědnost (morální i zákonou). Trvání na právu šířit lži je potom vědomou vzpourou vůči Bohu. Vše musí být ovšem jednoznačně prokázáno.
Se svobodou přichází i zodpovědnost – nejen před Bohem, který nechce, abychom byli nositelé klamů, ale i před lidmi, neboť je můžeme špatně informovat, což také může vést až k tragickým koncům. A to by mělo u křesťana vzbuzovat bázeň!
Položme si proto ruce na srdce a dejme si předsevzetí, že budeme přistupovat k informacím s ohledem na to, že náš Bůh je Pravdou. Jednejme proto k Jeho slávě a zanechme pošetilostí…
Buďme světlem a ne tmou!
Vezměme si na závěr příklad ze známého citátu Jana Husa: „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí.“
