Převzato z: http://www.prokrestany.cz/svedectvi/7.htm
Od náboženství k víře
Můj život se zmítal každým závanem učení a tím, co si o mě lidé mysleli. Bylo tomu tak do chvíle, než jsem potkal Cestu, pravdu a život – Syna Boha živého – Ježíše Krista. Od té doby jsem ve svém životě nalezl zatím nepoznané – radost a pokoj.
Pochybnosti
Začalo to po patnácti letech, kdy v jedné diecézi na severu Itálie v provincii Salerno, jsem cítil, že se mám stát knězem. Po 13 letech v semináři jsem cítil povolání k této službě, abych miloval Boha a sloužil mu. Avšak po 10 letech kněžství jsem musel před sebou samým přiznat, že nesloužím Ježíši, ale nějakému náboženství, jejím obřadům, tradicím, ceremoniálům a zákonům, které mě neosvobozují, ale zotročují a odebírají mi život. A tak Pán Ježíš dopustil, abych přes svá studia a uvažování nad Biblí, se dostal do krize. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že On ve mně započal své dílo světlosti své pravdy. (J 8:32; 19:37; 17:17). V sedmdesátých letech jsem si začal klást otázky a v neustálém hledání jsem se zříkal veškerého farizejství, lidských klamů a jistých úřadů.
Zcela vyděšen jsem si uvědomil, že jsem „pohanským“ knězem, spoutaným světskými tradicemi a zásadami, které v Božím Slově nemají žádného místa. Sloužil jsem mše, svátosti a požehnání ze pomocí magických rituálů, které byly ustanoveny namísto spasení. Na vlastní kůži jsem poznal, jaké to je, když nové víno se vlévá do staré nádoby, a jak se nové záplaty dávají na starý kabát. Také, že se spíše dbá o den odpočinku, než o člověka a vyučuje se příkazů lidských. Trápila mě prázdnota, trpěl jsem zvláště kvůli konfliktu mezi tím, co jsem četl v Bibli a tím, co mi bylo nařízeno kázat. Měl jsem zformovat evangelium k obrazu lidí, kteří byli křesťany jen podle jména, ale setrvávali raději ve svých naukách a tradicích.
Zpozoroval jsem, že Boží Slovo bylo v okovech (2Tm 2:9), že se s ním kupčí (2Kor 2:17) a že se překrucuje (2Kor 4:2). Pohoršovalo mě, když jsem viděl, že Písmo zaujímá poslední místo a je vytěsněno hierarchií duchovenstva a lidských tradic.
Hledání
Rozčarován jsem postřehl, že katolicismus se stal náboženstvím samo-spravedlivosti a čím dál tím více se podobal normám jiných velkých světových náboženství. Začal jsem připouštět, že katolicismus se rozešel s křesťanstvím z hlediska historického, které započalo v prvních třech stoletích našeho letopočtu. Jestliže by to byla pravda, tak kde můžeme hledat kořeny křesťanství? Jak najít pravého Ježíše, pravdivé evangelium a pravé křesťany?
Čím více jsem hovořil s představenými, tím byla má duchovní krize hlubší. Uvědomoval jsem si, že jejich vlastními zájmy jsou udržení světské struktury v římskokatolické církvi a udržení věřících v neznalosti a neznámosti „Slova Pravdy“.
Církevní vrchnost, znepokojena mými myšlenkami, se rozhodla mě izolovat a utišit. Začalo mé putování ze Salerna do Římu, přes region Baslicaty, potom opět do Campanii. Nakonec jsem se rozhodl opustit kněžství. Toto rozhodnutí způsobilo obrat. Jednoznačně odsouzen, potupen a odhozen jako zrádce a Jidáš, jsem odešel a vydal na sever Itálie, abych začal život od začátku. Co jsem mohl dělat? Ztratil jsem víru a stal se agnostikem.
Započalo období trvající pět let daleko od Boha. Hledaje pomoci, věnoval jsem se své práci, kultuře, přátelům a ženám. Dostával jsem se čím dál tím více na scestí, k astrologii, spiritismu a východním náboženstvím (Hare Krišna). Trápila mě žádostivost a rozpustilost, k žádnému hříchu jsem neměl daleko. Začal jsem se štítit sám sebe.
Záchrana
Byl to čas, kdy jsem uvažoval i o sebevraždě. Ale „Bůh je láska“ (1J 4:8) a bděl nade mnou. Zatrpklý a žalostně osamocen, jsem mluvil: „Jestliže existuješ, dej se mi poznat“. A tak mě Pán neopustil a slyšel můj hlas úpěnlivého volání (Žalm 28:6).
Jednoho rána jsem našel na ulici ležící brožurku. Bylo tam napsáno: „Dobrá zpráva pro Tebe“. Přečetl jsem – a poznal, že jsem hříšníkem. Na zadní straně knížky byla napsána adresa. Tímto způsobem jsem se poprvé ocitl mezi evangelikálními křesťany na severu v Gallarate, provincii Varese. Neřekl jsem, kým jsem. Od samotného začátku jsem cítil přítomnost Ježíše, který se dotkl mého srdce a který mě usvědčil z hříchu (J 16:8) a započal pracné dílo, které mě mělo přivést k lítosti, obrácení a navrácení se k Němu.
Našel jsem Ježíše. Nikoliv mrtvého, abstraktního hrdinu příruček z teologie a historie, nic z toho, co náboženství Římu zformovalo na způsob bůžka – ale Ježíše zjeveného na stranách Bible, Pána apoštolů i prvních věřících, Ježíše vstalého z mrtvých, zvěstující lásku, ospravedlnění, spasení, odpuštění a milost skrze krev prolitou na kříži. Ježíše, který mě usmířil s Bohem Otcem, Ježíše přítomného ve společenství věřících (Mt 18:20). Toho, který dává Ducha Svatého a život věčný. Přijal jsem Ježíše za svého Pána a Spasitele (Sk. 2:36) a v souladu s Jeho příkazem jsem se nechal pokřtít. (Mk 16:16)
Stal jsem se novým stvořením – to staré pominulo a vše se stalo novým (2Kor 5:17). Ježíš vstoupil do mého života a spolu s Ním i Pravda, spasení a věčný život. Příteli, kýmkoliv jsi, věz, že Bůh nás miluje v Pánu Ježíši Kristu (J3:16), kterého poslal, aby nás osvobodil z hříchu, náhražek života, klamů a institucí smyšlených lidmi, abychom směli žít s čistým svědomím a v pravdě. Jedině pravda může osvobodit – nikoliv náboženství. Nevysvobodí nás žádná filozofie, ale Ježíš – to pravé Boží Slovo – spojuje nás s Bohem a se sebou navzájem.
Hledej Jej a nalezneš.
Pino Scalabrino – obrácený kněz
