Buďme upřímní! Drtivá většina populace má jen základní vědomosti o evoluční teorii. A nerozumí hlubším věcem: Mají např. přehled o tom, co je to mutace, avšak nepoví vám již jaké jsou typy mutací. A když se jich zeptáte na to, co je to DNA, dají vám obvykle populární analogický popis na příkladu počítačového programu.
Proč tedy vlastně lidé věří v evoluci? Nechci tím naznačit, že musíte nutně znát všechno z dané teorie, abyste mohli přijmout její závěry. Nikdo ve světě tímto způsobem neoperuje, neboť bychom prakticky nikdy nemohli přijmout nic za vlastní, neboť těžko budeme hledat pole znalostí, které je kompletní. Přesto však se musíme ptát: Proč vlastně lidé věří v evoluci?
Jen krátce je třeba poznamenat, že evolucí míníme (v širším pojetí) světonázor, který popisuje vývoj života (od jednobuněčných organizmů po složité soustavy živočichů jako jsou savci), a jako křesťané musíme doplnit, na základě neosobních příčin (vnějších i vnitřních).
A výrazem víra v evoluci je míněno, že každá teorie je nakonec systém víry, ať už je podložena důkazy nebo ne. Například používáme-li lidský rozum jako nástroj, platí také, že věříme v jeho důvěryhodnost. Zastáváme-li tezi, že evoluce je fakt, jak mnozí ateisté dogmaticky prezentují, platí také, že věříte v platnost, dostatečnost a pravdivost důkazů, kterými je podložena. V tomto slova smyslu používáme slovo víra.
Vraťme se ale zpět k naší základní otázce a hledejme odpovědi. Myslím, že lze jen těžko rozporovat, že koncept evoluční teorie je zcela kontraintuitivní. Tím mám na mysli to, že jde proti našemu přirozenému myšlení, jak se člověk dívá na svět. Nakonec i definice biologie od známého militantního ateisty Richarda Dawkinsna je takovým nechtěným přiznáním: „Biologie je studium komplikovaných věcí, které vypadají jako by byly navrženy za určitým účelem.“
Je-li evoluční teorie kontraintuitivní (proti přirozenému rozumu) a musíme-li v sobě potlačovat onen zjevný dojem (část rozumu), že se díváme na design (pozn. design implikuje Designéra – Stvořitele), potom vyplývá zcela nevyhnutelně, že víra v evoluční teorii není člověku přirozená, ale musí se jí v průběhu života naučit. Přirozené je člověku právě to, co musí potlačovat: Tedy zjevný dojem svého rozumu, že život v sobě obsahuje jasné vzory designu.
Přesto se musíme přirozeně ptát, s ohledem na Dawkinsovu definici, je-li biologie studiem věcí, které pouze vypadají, že jsou navrženy za určitým účelem, co dalšího pouze vypadá… Je například matematika rovněž pouhým dojmem lidského rozumu, který je také potřeba potlačit? A co třeba logika? Můžeme vůbec důvěřovat lidskému rozumu?
Není-li evoluce přirozeným zjevným faktem, ale naopak, je-li právě v rozporu s tím, jak rozum přirozeně operuje (v biologii, a nejen zde, identifikuje vzory designu), a přijmeme-li skutečnost, že drtivá většina běžné populace nerozumí do hloubky evoluční teorii (a nemohou argumentovat „důkazy“), proč tedy lidé vlastně věří evoluci? Vracíme se tedy k naší hlavní otázce…
Protože zkrátka a jednoduše vložili svou důvěru do rukou dalších autorit – spolehli se na většinový konsenzus současné vědecké obce. A také, poněvadž je to jednoduché a příhodné! Je zde další sociologický fenomén (viz např. Aschův experiment), který je dobře experimentálně zmapován. Zkrátka, pokud jste součástí davu, většina lidí se podvolí většinovému jednání daného davu. Je-li např. student uprostřed třídy konfrontován s tím, že většina jeho spolužáků odpovídá na otázku učitele jinak než by on sám odpověděl, ať už jde třeba o absurdní odpověď, začne zpochybňovat své vlastní smysly a podvolí se většině.
Pokud univerzity vyučují evoluční biologii, bude tomu zkrátka drtivá většina lidí věřit. Včetně vědců, jejichž předpoklady o realitě se pak budou promítat do všeho, co dělají. Je potřeba upozornit, že důkazy nemají ústa, aby hovořily – lidé hovoří o důkazech, lidé, kteří nejsou nepopsaným listem, ale mají své předpoklady a podle nich rovněž interpretují realitu.
Když budou všichni dogmaticky křičet: „Evoluce je fakt!“ Budou je následně další lidé následovat. Byť drtivá většina populace není schopna ani vést informovanou debatu na toto téma. Je zde zkrátka spolehnutí se nebo víra v další autority a ti prošli systémem, který jim řekl, co si mají myslet a že mají při studiu biologie potlačovat svůj rozum a dojmy designu, které mohou vidět v životě na této zemi.
Většina lidí tedy nevěří evoluci na základě hlubokého studia a důkazů, nýbrž protože se spolehli na lidské autority, jsou jsou dále z větší části naučené vidět svět určitým způsobem. Máme zde tedy začarovaný kruh. Univerzity vytvářejí profesionály–vědce a laici pak důvěřují těmto profesionálům! A je to nakonec i podobné jako v lidských náboženstvích, kde se lidé spolehnou na to, co jim říká kněz…
Je to velmi snadné následovat tento kruh, protože dává člověku svobodu definovat svou vlastní existenci. Umožňuje mu to jaksi popřít objektivní realitu a začít si vytvářet svůj vlastní svět, kde je každý člověk svým bohem. Musíme ještě zohlednit jeden klíčový element, a to je právě předsudek moderního člověka vůči náboženství (a nakonec i vůči Bohu). Člověk, ve svém hříchu, usiluje o autonomii (nezávislost na Bohu) a evoluční teorie mu jako správný „drogový dealer“, dává to, co potřebuje.
O co víc pak dostává arogance člověka své palivo, když je součástí systému, který (v praxi) funguje tak, že zachovává evoluční teorii při životě – takový člověk pak často ani nevstupuje do debaty, ale většinou rovnou zesměšňuje protistranu, neboť za sebou má přece univerzity a větší část vědecké obce – že? Jenže, samozřejmě, logicky vzato, jde o špatnou formu argumentace, neboť pravda se nepodřizuje většině. Ale protože univerzity se více zaměřují na to, jak naučit lidi, co si mají myslet než o kultivaci myšlení jako takového, lidé si často ani neuvědomují, jakých logických faulů se běžně dopouštějí.
Moderní vědecký konsenzus skutečně do jisté míry nahradil kněze v kostele. I když běžní laici nerozumí odborné řeči, média a populární knihy slouží jako dobrý vykladač pro širší veřejnost. Pro člověka, který je silně předpojatý vůči náboženství (a Bohu). Člověka, který je ignorantní, i když si to přes svou aroganci neuvědomuje. Kdo ale takového člověka může vytrhnout z pout takového tmářství?
V římském katolicismu, jenž byl v době před reformací v 16. století velmi zkorumpován, začala změna u jednotlivců, kteří se uměli postavit proti lživému systému a byli ochotni nést důsledky. Jan Hus údajně, před svým upálením, prorocky prohlásil: „Husu upečou, ale sto let po ní vzejde labuť, která bude zpívat o reformě církve.“ Dnes máme řadu lidí s velkou odborností, jako např. Dr. Stephen Meyer, který je hlasem rozumu a ukazuje na nedostatečnost evoluční teorie. A možná je také jednou z prvních loučí, které nakonec zapálí domeček z karet, na kterém stojí tento evoluční světonázor.
Jak ale mluvit s lidmi o nedostatečnosti evoluční teorie? Je potřeba mít hluboké vědecké znalosti? Určitě může být užitečné, ale není potřeba tolik, neboť jak jsme již napsali, většina lidí je rovněž nemá. A hlavně – všechny argumenty pro evoluční teorii jsou jen argumenty, které lze potvrdit či vyvrátit. Evoluční teorie má svá tvrzení o realitě, a proto je důkazní břemeno na straně jejích proponentů. Základní problém evoluční teorie a jejích argumentů je však v tom, že jde o interpretaci faktů (dat) a daná fakta lze zrovna tak použít jako podklad pro např. inteligentní design nebo jsou s ním zcela v souladu. Nebo-li: Evoluční teorie nemá v podstatě důkazy, které jsou unikátní pouze pro evoluční teorii a nešlo by je použít (reinterpretovat) i pro již zmíněný inteligentní design.
Důkazy pro evoluční teorii, tedy jejich formování, můžeme analogicky připodobnit situaci, když malému dítěti dáte hromadu papírů s různými obrázky lidí, předmětů, míst, atd., a řeknete mu, aby z nich vybralo takové a následně je uspořádalo tak, aby z toho vznikl jeden veliký obraz vesnice s jejími obyvateli. Samozřejmě, že dané zadání (toto slovo budeme používat dále) bude nakonec určovat jaké obrázky dítě vybere a jak je uspořádá!
A zrovna tak je to s evoluční teorií. Je to až komické, že si lidé neuvědomují, jak jejich apriori „zadání“ ovládá jejich uvažování a nakonec i formování různých důkazů. A proto doopravdy neexistuje nic jako fosilní záznam a nikdy neexistoval. To, čemu lidé říkají fosilní záznam, je pouze koncept – jde o interpretaci toho, co paleontologové vykopali v zemi. A to je potřeba si uvědomit, když lidé používají podobná slova, že jde zkrátka o lidskou interpretaci určitých dat.
Nechci popírat existenci těchto faktů, jen poukazuji na základní předpoklady, které ovládají náš pohled na svět. Zkrátka a jednoduše si musíme být vědomi, že zde existují jistá fakta, která jsou jistá (viz právě např. mnohé fosilní nálezy) a dále z těchto dat odvozujeme další koncepty, které ale jsou již méně jisté a závisí na naší interpretaci těchto dat (viz koncept fosilního záznamu).
Další věcí je naprosto selektivní uvažování. George Cuvier, otec moderní paleontologie, se soustředil na to, píše Wikipedie, že v nižších vrstvách sedimentů se nacházejí jednodušší organizmy (wikipedie říká, že předpokládal, že jde o starší druhy – viz ono „zadání“), a že se dále vyvíjely v ty složitější, které nalezl ve vyšších vrstvách. To je sice všechno moc krásné, proč se však soustředil zrovna na tuto věc? Proč ne třeba na to, že všechny živočišné druhy objevené v sedimentech jsou v kompletní formě?
Protože na tento fakt se právě soustředí mnozí skeptici evoluční teorie. Jde právě o ono „zadání“, které nakonec ovládá způsob, jak člověk interpretuje fakta a jaké „obrázky“, po vzoru našeho dítěte, nakonec zvolí. Evolucionisté přisuzují zvláštní význam tomu, že v určitých vrstvách sedimentu existují složitější / jednoduší organizmy, skeptici evoluční teorie poukazují na to, že jde ale o kompletní formy živočichů, které nejeví známky toho, že by měly nějaké nekompletní části (což graduální evoluční teorie vyžaduje). A pak je zde tzv. Kambrická exploze, kterou vnímal i „upřímnější“ evoluční vědec profesor Stephen J. Gould jako problematickou pro současnou podobu evoluční teorie, byť mnozí dogmaticky postulují, že to není problém. A proto např. řekl: „Neexistence fosilních důkazů přechodových stádií mezi hlavními přechody přírodního designu… byla trvalým a svízelným problémem v popisu postupného vývoje.“
Jen upozorňuji: Stejná data používají příznivci inteligentního designu nebo kreacionismu právě jako důkaz pro design. A to je ale jen jedna oblast evoluční teorie – u ostatních je absence unikátních důkazů pro evoluční teorii, které právě nejdou reintepretovat v rámci inteligentního designu, ještě vážnější!
Jen bych ještě doplnil, že inteligentní design, na rozdíl od evoluce, má právě unikátní důkazy, které evoluční teorie může jen velmi těžko interpretovat v rámci svého systému. A to je právě ona zjevná přítomnost informace uvnitř DNA, která poukazuje na design. Existence jakékoliv informace totiž vyžaduje přítomnost inteligence (viz doporučuji knihy právě již zmíněného Dr. Stephena C. Meyera).
Jaký z toho všeho plyne závěr? Vždy jde především o ono zadání, podle kterého pak lidé pohybují „obrázky“ určitým způsobem. Je potřeba, abychom se v prvé řadě naučili znovu kriticky a logicky přemýšlet, abychom nebyli snadno ovládnuti špatnou argumentací. Je rovněž nutné si uvědomit, že drtivá většina lidí věří evoluční teorii právě proto, že se spolehli na určité autority. A veliké kouzlo, které nám křesťanům napomáhá, je fakt, že evoluční teorie je vskutku kontraintuitivní. A to je něco, na co můžeme lidi upozorňovat – na to, že svět okolo nás ve skutečnosti, tak jak se něj díváme, studujeme jej, atd, vykazuje zjevné známky designu – a ten ukazuje na Stvořitele!
Dále je potřeba si uvědomit, a to je nejobtížnější, že lidé chtějí do velké míry věřit evoluci, protože jim dává svobodu od Boha. Je ale dobré a nutné si uvědomit, proč lidé věří tomu, čemu vlastně věří. Je dobré rozumět jejich myšlení i předsudkům, neboť to otevírá dveře pro plodnější diskuze.
Takové diskuze nakonec mohou vést k tomu, co je podstatné: Existuje Bůh, který stvořil tento svět a vůči kterému jsme vykazatelní!
