„Dáváš do mého srdce větší radost, než když mají mnoho obilí i vína!“ (Žalm 4:8).
Není větší blaženosti než spočinutí v tobě, můj Bože. Když se sečte vše, co tento svět může nabídnout – se všemi svými lákavými požitky a radostmi, nic se Ti nevyrovná! Nechť je radost z Tebe smyslem každého lidského života!
Bůh stvořil člověka právě pro tento účel: Aby Boha oslavoval a věčně se z Něj radoval! A to bude hlavním tématem dnešního zamyšlení: Radost z Hospodina jako způsob života.
Předně je třeba zdůraznit, že není žádný jiný cíl. Neexistuje žádný jiný smysl bytí než ten, který je objektivně určen Stvořitelem. Bůh je ten, kdo svým stvořitelským aktem ustanovil účel pro každé své stvoření. Člověk netvoří smysl svého života: Buď přijme pravdu nebo žije ve lži.
Boží záměr ve stvoření
Ještě ale pojďme o krok zpět a zamysleme se: Bůh vůbec nepotřeboval tvořit. Jeden ze základních Božích atributů hovoří o jeho dokonalé vnitřní svébytnosti. Trojjediný Bůh byl od věčnosti v dokonalé harmonii lásky: Otec miloval Syna, věčně zplozený Syn svého Otce a Duch svatý, který vychází z Otce i Syna, komunikoval tuto lásku. Perfektní harmonie!
Tomuto dokonalému vztahu nic nescházelo. Nic tedy nemohlo jakkoliv ovlivnit Boží jednání. Samozřejmě nic kromě Boha samotného také ještě neexistovalo. Nicméně nejde o to, co neexistovalo; nebylo zkrátka nic, co by potřeboval, co by mu jaksi scházelo, a co by ho nakonec přimělo jednat. Bůh je dokonale svébytný!
Logicky vzato: Pakliže by v Bohu od věčnosti existoval jakýkoliv nedostatek v podobě potřeby, jež jej přiměla stvořit tento svět, pak měl tuto potřebu odjakživa a svět by také musel odjakživa nutně existovat paralelně spolu s Bohem. Není rozumné se domnívat, že by Bůh vyčkával „dlouho“ než by tuto potřebu naplnil. Proto je také nutné odmítnout jakoukoliv tezi, že Bůh potřebuje tento svět. Nepotřebuje!
Rozhodnutí všemocného Boha stvořit tento svět muselo nutně vzniknout uvnitř Boží Trojice. A nebylo ovlivněné jakoukoliv potřebou. Šlo tedy o svobodný akt Boží vůle!
A tento svobodný akt Boží vůle nemohl být motivován ničím jiným než tím nejctnostnějším cílem: Jinak bychom útočili na kvalitu Božího úsudku. Představme si soudce s váhami, co váží dvě závaží a vybírá to lehčí. Takový soudce nejedná moudře. Ale Bůh volí vždy ten nejvyšší možný cíl.
A ten nejvyšší možný cíl se pochopitelně bude odvozovat od toho, co má tu nejvyšší možnou hodnotu. Nemusíme dlouze rozjímat nad zjevnou skutečností: Že pouze Bůh a jeho poznání může být tím nejvyšším cílem!
Poznání Boha je smyslem života
Tak k nám hovoří slova Pána Ježíše v Janově evangeliu: „A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ (Jan 17:3).
Poznání Boha je tedy smyslem a způsobem věčného života. A je nakonec i původním záměrem, jenž Pán Ježíš svou obětí obnovil a dokonce i přesáhl, neboť nám vydobyl daleko vyšší postavení než měl Adam s Evou.
Jaká je ale povaha tohoto poznání? Připomeňme si královský zákon a nejvyšší přikázání: „Tu přistoupil jeden z učitelů Zákona, který je uslyšel, jak se spolu dohadují. Když uviděl, že jim Ježíš dobře odpověděl, zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“ Ježíš odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest‘ a ‚budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly‘. Druhé je toto: ‚ Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘ Není jiné přikázání větší než tato.“ (Matouš 12:28-31).
Podstatou daného přikázání je říct toto: Budeš milovat Boha celou svou bytostí. Poznání Hospodina musí tedy rovněž zahrnovat celého našeho člověka: Naší mysl, emoce, vůli, ducha, atd.
Bůh nás stvořil s určitými smysly: Máme oči, abychom viděli, uši, abychom slyšeli, čich, abychom cítili vůni a chuť, abychom ochutnávali – všechny tyo smysly jsou dobré a přinášejí nám radost. Připomeňme si úvodní verš ze 4. Žalmu: ,,Dáváš do mého srdce větší radost, než když mají mnoho obilí i vína!„
Žalmista souhlasí s tím, že ,,obilí i víno“ přináší do našeho života radost. A je naproto Božím záměrem, aby to tak bylo, neboť Hospodin je stvořitelem všech radostí, potěšení a slastí. On je zřídlem a pramenem všeho dobrého. Žalmista však říká toto: Když se sečte veškeré hmotné požehnání a všechny radosti, nic se nevyrovná poznání samotného Boha!
Je zde ale třeba zdůraznit, že díky hříchu, se radosti ze stvoření stávají v našem srdci konkurencí vůči Bohu (modlami). Místo toho, abychom za všechna požehnání ve stvoření děkovali Pánu a měli radost z Něj jako z Dárce, tak máme tendenci tyto věci uctívat. Co uctíváte, to vás nakonec ovládá. A jsou to tyto 4 smysly, skrze které vstupují pokušení, jež nás odvádějí od Boha.
Díky hříšné přirozenosti, kterou jsme zdědili v Adamovi (Řím. 5:12-18), jsou naše smysly jako dálnicemi, jež do nás pronikají a provokují naše hříšná srdce.
Hovoříme nyní o slabosti našeho těla, o níž mluvil i náš Pán v Getsemanské zahradě. Vzpomeňme, co řekl: ,,Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“ (Matouš 26:41).
Ponořme se hlouběji a připomeňme si některé základní biblické pravdy o člověku a evangeliu…
Zoufalý stav padlého člověka
V jakém smyslu je tělo slabé? Nemá moc odolat působení hříchu – je vydáno do otroctví hříchu! Pán Ježíš učil, že ,,kdo činí hřích, je otrok hříchu“ (Jan 8:34).
A proto také platí slova apoštola Pavla, jenž cituje 14. Žalm: ,,jak je napsáno: ,Není spravedlivého, není ani jednoho, není, kdo by rozuměl, není, kdo by horlivě hledal Boha. Všichni se odchýlili, společně se stali nepotřebnými, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.“ (Řím. 3:10-12).
Přirozený člověk je zcela vydaný do bezmoci svého těla a nemá žádnou naději sám v sobě. Nepomůže mu více vzdělání, ani různé terapie a už vůbec ne víra v sebe sama, jež je dnes tak populární. Člověk nemá žádné vlastní zdroje k tomu, aby mohl poznat skutečnou svobodu.
Naopak – zotročují ho elementární živly, nad kterými měl původně panovat. O falešných křesťanech napsal apoštol Pavel tento košatý popis: ,,Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal, a nyní to pravím s pláčem, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem je břicho a jejich sláva je v jejich hanebnosti; ti myslí na to, co je pozemské.“ (Fil. 3:18-19).
A zde vidíme obdobný apel, o kterém jsme již hovořili. Tělesná mysl je v otroctví elementárních živlů a slouží ďáblu. To pozemské nemusí být nutně hříšné – hříšný je onen apetit, jenž odsouvá Boha a jeho slávu do ústraní!
Ať už jde třeba o sexuální potěšení, jež je samo o sobě dobré, ale Bůh mu vymezil bezpečné hranice v manželství. Člověk však neumí ovládnout svou touhu a jde za hříchem, dle slov přísloví, ,,jako chodí vůl na porážku, či jako skáče jelen do zajetí.“ (Přísloví 7:22).
A nebo pokud jde o nádheru stvoření, jež ukazuje prstem na krásu Stvořitele, člověk však, ve svém bláznovství, přehlédne to druhé, a uctívá to první. A tak je vydán neosvědčené mysli a podobá se více věcem, které uctívá (Řím. 1:18-32).
Můžeme také říct, že člověk, ve svém padlém stavu, odmítl smysl života, ke kterému byl stvořen. Odmítl poznávat Boha a věčně se z něj radovat. A místo toho je otrokem elementárních živlů a ďábla, kterým slouží celým svým tělem.
Pán Ježíš ale zaslibuje: ,,Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.“ (Jan 8:36).
Evangelium ospravedlňuje
Bůh ale neponechal člověka v jeho bezmoci. V Bibli čteme tento krásný verš plný naděje a Boží lásky: „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal [svého] jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3:16).
Díky Kristově dokonalé oběti na kříži za hříchy světa může být každému odpuštěno. Každému, kdo se obrátí k Pánu Ježíši a spolehne se na Něj.
Bible učí, že jsme ospravedlněni milostí skrze víru (Ef. 2:8-9; Řím. 3:28), nikoliv na základě našich skutků. Ospravedlnění je právní verdikt, jenž prohlašuje o hříšníkovi: Nevinen!
To vše proto, že byl zastoupen Pánem Ježíšem Kristem. Ten na jeho místě zaplatil jako Beránek Boží svou krví za jeho hříchy, a stal se i jeho spravedlností před Bohem.
Připomeňme slova apoštola Pavla v 2. listu Korintským: ,,Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“ (2. Kor. 5:21). A podobně čteme i v 1. listu Korintským, v 1 kapitole: ,,Vy však jste z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením, aby se stalo tak, jak je napsáno: ,Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘“ (1. Kor. 1:30).
Evangelium posvěcuje
V předchozím verši jsme četli i o posvěcení. Posvěcení můžeme definovat jako oddělení se od hříchu a zasvěcení Bohu.
A zde se pomalu dostáváme zpět k hlavnímu tématu našeho článku. Poznali jsme pravdu o tom, že Bůh stvořil svět, abychom jej poznávali a mohli se z Něj radovat. A evangelium tento úděl obnovuje!
Posvěcení jde ruku v ruce s tímto Božím záměrem. Nemůžeme být posvěceni skrze zákon, neboť zákon nemá moc, aby nás přivedl k pravé oddanosti Pánu.
Připomeňme si slova apoštola Pavla z 8. kapitoly listu Římanům (a doporučuji prostudovat i 7. kapitolu): ,,Neboť co bylo Zákonu nemožné, protože byl bezmocný kvůli tělu, to učinil Bůh, když poslal svého Syna v podobnosti těla hříchu a jako oběť za hřích a odsoudil hřích v těle, aby byl požadavek Zákona naplněn v nás, kteří nechodíme podle těla, ale podle Ducha.“ (Řím. 8:3-4).
Ve zkratce: Zákon nikoho k cíli (požadavku) zákona nepřivedl (ke svatosti). Důvod je ten, že zákon je bezmocný kvůli tělu (viz předchozí diskuze o tělesné slabosti). Bylo potřeba, aby Pán Ježíš zaplatil na kříži (pro naše ospravedlnění), a abychom přijal Ducha, jenž nás uschopňuje ke zbožnému životu.
Pavel o něco dále toto potvrzuje: ,,Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové. Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem, že jsme děti Boží.“ (Řím. 8:13-16)
Jak ale růst v posvěcení? Jak Duchem umrtvovat činy těla? Odpověď je překvapivě jednoduchá: Učinit z Hospodina nejvyšší radost svého života!
Radost z Hospodina jako způsob života
Zamysleme se nad otázkou: Proč máme tendenci podléhat hříchu?
Protože máme hříšnou přirozenost – ano, ale na to se nyní neptáme. Hledáme odpověď na otázku, co nás vede k tomu, že stále podléháme stejnému pokušení? Lidé mají tendenci podléhat hříchu kvůli jeho moci, neboť je lákavý pro oči (Gen. 3:6) a nabízí dočasné uspokojení.
Abychom zvítězili nad hříchem v našem životě, musíme najít vyšší uspokojení v Bohu. Když Bible hovoří o chození Duchem, má na mysli přesně toto: Nacházet v Pánu větší radost než ,,když mají mnoho obilí a vína,“ jak jsme četli v našem úvodním verši.
Připomeňme si některé verše v Novém zákoně, které se vztahují k našemu tématu:
- Pavel napsal o Božím království v kontrastu s legalistickým náboženstvím toto: ,,Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.“ (Řím. 14:17).
- Pavel nařizoval církvi ve Filipech, aby se radovali v Pánu.
,,Konečně, moji bratři, radujte se v Pánu. Psát vám opět tytéž věci mně není zatěžko a pro vás to bude ujištěním.“ (Fil. 3:1).
,,Radujte se v Pánu vždycky, znovu řeknu: radujte se!“ (Fil. 4:4). - A také napsal, jak získat pokoj Boží, který přesahuje veškeré poznání. ,,O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své žádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. A pokoj Boží, který převyšuje všechno porozumění, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.“ (Fil. 4:6-7).
- A také, kam má směřovat naše mysl…
,,Konečně, bratři, přemýšlejte o všem tom, co je pravdivé, ušlechtilé, spravedlivé, čisté, milé, co má dobrou pověst, jestli je nějaká ctnost a jestli je nějaká chvála. Čemu jste se naučili, co jste přijali a uslyšeli i spatřili u mne, to dělejte. A Bůh pokoje bude s vámi.“ (Fil. 4:8-9).
,,Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi.„(Kol. 3:1-2). - Církvi v Efezu napsal, aby se posilovali v Pánu a převaze Jeho síly.
,,Nakonec, [moji bratři,] posilujte se v Pánu a v převaze jeho síly.“ (Ef. 6:10). - A modlil se za ně, aby Kristus přebýval v jejich srdci, aby mohli poznávat velikost Boží lásky a být tak naplněni až do plnosti Boží.
,,Z toho důvodu klekám na kolena před Otcem [našeho Pána Ježíše Krista], po němž má své jméno každá rodina v nebesích i na zemi, aby vás podle bohatství své slávy posílil mocí skrze svého Ducha na vnitřním člověku, aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni a založeni v lásce, a tak abyste byli se všemi svatými schopni pochopit, jaká to šíře a délka a výše a hloubka, a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží.“ (Ef. 3:14-19). - Za církev v Římě se obdobně modlil, aby byli naplněni veškerou radostí, aby se tak mohli rozhojňovat v naději mocí Ducha svatého.
„Bůh naděje kéž vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději mocí Ducha Svatého.“ (Řím. 15:13).
Vidíme, že radost v Pánu je obrovské téma nového zákona. Dotkli jsme se jen několika veršů a hned vidíme, že je nám dokonce nařizováno, abychom se radovali v Pánu (Fil. 3:1; 4:4), a to i přesto, že je radost přirozenou atmosférou Božího království (Řím. 14:17) v Duchu svatém.
Přemýšleli jste někdy nad tím, že neradovat se v Pánu je vlastně hřích? Bible učí, že hřích je přestoupení zákona (1 Janův 3:4) a že zákon je svatý, spravedlivý a dobrý (Řím. 7:12). Radovat se v Pánu je tedy něco svatého a bohulibého.
Nemusíme mít špatné svědomí, že děláme něco nemorálního, neboť v Pánu se spojuje naše přirozená touha po naplnění radosti, kterou nám nakonec dal sám Bůh, s Boží vůlí být středem našeho života. Radovat se v Pánu je tedy bohostředná a bohulibá činnost!
A zde se spojuje nekolik otázek do jediné odpovědi. Jak chodit Duchem? Jak se naplňovat radostí? Jak růst v našem posvěcení? Soustředěním se na Pána Ježíše Krista!
Pavel napsal tato slova, jež to shrnují: ,,A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.“ (2 Kor. 3:18).
Křesťané jsou lidé, kteří ,,okusili, že Pán je dobrý.“ (1 Petrův 2:3). A mají v tomto duchu nový smysl. Nejde však o tělesný smysl, jako předchozí 4 lidské smysly, nýbrž o duchovní! Každý křesťan má obnovený vztah s Bohem Otcem a přistupuje k němu skrze Pána Ježíše Krista v Duchu svatém!
Radujte se v Pánu stále!
Klíčem k radosti v našem životě je tedy růst v poznání Pána a jeho lásky k nám. Způsob, jak toho docílit, je prostý: Usilovat a náš vztah s Ním!
Prakticky potřebujeme:
1. Stálý přísun Božího Slova
Potřebujeme pravidelný přísun Božího slova. Vzpomeňme na slova našeho Pána, jež odpověděl ďáblovi, když byl pokoušen na poušti: ,,On však na to řekl: Je napsáno: ,Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ (Matouš 4:4).
A nejen mechanicky číst, ale soustředit se na Boha a rozjímat o Jeho dokonalostech. Jen se podívejme, co nám říká apoštol Petr: ,,Odložte tedy každou špatnost a každou lest, pokrytectví, závist a každou pomluvu a jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova, abyste jím vyrostli [k záchraně], jestliže jste [vskutku] okusili, že Pán je dobrý.“ (1 Petrův 2:1-2).
Musíme denně obnovovat svou mysl v Božím Slově. K tomu nás vede i apoštol Pavel: ,,A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou [své] mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.“ (Řím. 12:2).
Jen si přečtěte 119 Žalm, který vroucně popisuje lásku k Bohu a Jeho Slovu. Boží Slovo je prostředkem k dosažení naší radosti v Pánu – není jiné cesty!
2. Modlitby a chvály
Vzpomeňme na Pavlovy modlitbu za církev v Efezu, kterou jsme krátce citovali. Pavel prosil, aby skrze moc Ducha svatého byl posílen vnitřní člověk u křesťanů, aby Pán Ježíš přebýval skrze víru v jejich srdcích (Ef. 3:14-20).
Boží Slovo nás neustále vybízí k tomu, abychom se modlili. Připomeňme si varovná slova našeho Pána z evangelia podle Matouše: ,,Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.“ (Mat. 26:41).
V listě Židům čteme pak toto silné povzbuzení: ,,Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas.“ (Židům 4:15-16).
Nezapomeňme i na chvály, které nás vedou k radostnému uctívání Pána. V listu Jakubově nacházíme v jednom verši povzbuzení k modlitbě i chválám: ,,Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Bohu chvály!“ (Jak. 5:13).
A nejde jinak než nesdílet tato povzbudivá a poučná slova apoštola Pavla: ,,A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem, mluvíce k sobě v chvalozpěvech, v oslavných zpěvech a v[duchovních] písních, svým srdcem zpívajíce Pánu a velebíce hoa vždycky za všechno děkujíce ve jménu našeho Pána Ježíše Krista Bohu a Otci.“ (Ef. 5:18-20).
Boží Slovo nás vede k modlitbě, neboť je to moc Ducha svatého, jež v nás působí radost v Pánu. Potřebujeme se více modlit, abychom také mohli více růst v naší radosti v Pánu!
3. Společenství církve
Nesmíme opomenout důležitost společenství. Nový zákon nezná osamocené křesťany – nejde proto o ideální prostředí pro náš růst. Církev je tělo Kristovo, a proto potřebujeme být v kontaktu s jeho údy.
Napomínání a povzbuzování je jednou úlohou společenství a bez něho jsme ochuzeni a nemůžeme růst stejně jako uprostřed shromáždění svatých. Připomeňme si varovná slova z listu Židům: ,,Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku, nýbrž povzbuzujme se, a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.“ (Židům 10:25).
Vděčnost působí radost
Bible nás vede k tomu, abychom Pána vyvyšovali ve všech oblastech života. Slova apoštola Pavla nás k tomu vyzývají: ,,Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě.“ (1. Kor. 10:31).
Nad to, co bylo řečeno, je potřeba si uvědomit, že za vše dobré v našem životě, vděčíme Pánu. Jakub to napsal těmito slovy: ,,Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení.“ (Jak. 1:17).
Vděčnost vždy působí radost. Ještě znovu připomenu tuto úžasnou myšlenku: Vše dobré ve vašem životě, a ze všeho nejvíce poznání Boží milosti v Pánu Ježíši Kristu, vám bylo darováno od Boha Otce!
Ba co víc! Vše, co se děje ve vašem životě, působí k vašemu dobru, abyste byli připodobněni do obrazu Pána Ježíše Krista! Boží Slovo nám to zaslibuje v listě Římanům: ,,Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí.“ (Řím. 8:28).
Poznání Boží velikost vedlo Žalmistu ke zvolání: ,,Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám!“ (Žalmy 139:6). Ano, nelze slovy vyjádřit tíhu Boží milosti, jež byla zdarma darovaná jeho vyvoleným. Jaké to obrovské privilegium! Jaká radost, kterou můžeme zakoušet v Duchu svatém a Božím království!
Daleko nad to, když máme mnoho ,,obilí a vína„, je poznání Boha v Pánu Ježíši Kristu!
A vážně bychom mohli pokračovat ještě velmi dlouho a vyjmenovávat zaslíbení, která nám Bůh daroval. Ale…
Verš, kterým ukončíme dnešní zamyšlení shrnuje obrovskou tíhu Boží slávy a milosti v Pánu Ježíši Kristu v těchto krásných slovech:
,,Ale jak je napsáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.‘“ (1 Korintským 2:9).