Hříšníci v rukou rozhněvaného Boha

Hříšníci v rukou rozhněvaného Boha (anglicky Sinners in the Hands of an Angry God) je kázání amerického teologa a filosofa Jonathana Edwardse (1703–1758) pronesené 8. července 1741 v Enfieldu ve státě Connecticut.

Toto kázání je určeno především těm lidem, kteří sice „chodí do církve“, ale ve skutečnosti nejsou k Bohu obrácenými a znovuzrozenými křesťany. Posluchači jsou vybízeni, aby si uvědomili svůj skutečný stav v Božích očích, k čemuž napomáhá mnoho živých přirovnání. Kazatel uvádí, že tito stále ještě hříšní lidé neustále, nevyhnutelně a spravedlivě čelí věčné zkáze, pro niž platí, že jediným důvodem jejího odkladu Boží milost. V druhé části promluvy je uvedeno, že způsobem, jak ukončit stav Božího hněvu nad sebou, je obrácení se k Bohu. Naopak Edwards varuje před nebezpečím dalšího setrvávání v porušeném stavu. Neboť okamžikem smrti, o němž nikdo dopředu neví, kdy nastane a nemůže se na něj připravit, tato možnost nápravy končí.

Kázání Hříšníci v rukou rozhněvaného Boha, přednesené Jonathanem Edwardsem v době tzv. velkého probuzení (cca 1730–1755), mělo již ve svém průběhu značný dopad na mnohé z posluchačů a celkově bylo impulzem rychlého a všeobecného a křesťanského probuzení v dané oblasti.

Následující text je převzat z této adresy: http://www.novyzivot.cz/?lang=cs&action=z-krestanske-tradice&id=590

„Mně patří pomsta a odplata, v čase, kdy klopýtne jejich noha…“ (Deuteronomium 32:35)

V tomto verši je Boží pomstou vyhrožováno zkaženým, nevěřícím Izraelitům. Ti byli viditelným Božím lidem a žili [v prostředí, kde měli přístup k] prostředkům milosti. Přes všechny podivuhodné Boží činy, jež Bůh vůči svému lidu provedl, však zůstali (jak je vyjádřeno ve 28. verši) bezradní a bez porozumění a – při veškerém nebeském opečovávání – nesli hořké a otrávené ovoce (jak [je zmíněno] ve dvou verších před citovaným textem).

Z vyjádření, které jsem si vybral pro svůj text („v čase, kdy klopýtne jejich noha“), jak se zdá, vyplývají následující fakta související s potrestáním a záhubou, jíž byli tito zkažení Izraelité vystaveni:

1. Že byli záhubě vystaveni neustále. Tak jako je ten, kdo stojí nebo chodí po kluzkých místech, neustále vystaven [hrozbě] pádu. Je to vyjádřeno ve způsobu, jakým na ně jejich záhuba přijde: je představovaná uklouznutím jejich nohy. Totéž vyjadřuje Ž 73:18, „Jistě, že jsi je na místech kluzkých postavil a do záhuby jsi je uvrhl.“
2. Naznačuje, že vždy čelili záhubě náhlé [a] neočekávané. [Stejně] tak jako je ten, kdo chodí po kluzkých místech, náchylný v kterýkoli okamžik upadnout; nemůže v jednu chvíli předvídat, jestli bude v příštím okamžiku stát, nebo upadne; a když upadne, upadne náhle, bez varování. To je v tom také řečeno, Ž 73:18-19, „Jistě že jsi je na místech kluzkých postavil a do záhuby jsi je uvrhl. Jak jsou jako v okamžiku uvedeni do zkázy?“
3. Další vyplývající skutečností je, že jsou k pádu sami náchylní – aniž by byli sraženi rukou někoho jiného. Tak jako ten, kdo stojí nebo chodí po kluzké zemi, nepotřebuje nic [jiného] než svou vlastní váhu, aby ho srazila dolů.
4. Důvodem, proč ještě neupadli nebo nepadají právě nyní, je pouze [to], že [ještě] nepřišel Bohem určený čas. Neboť je řečeno, že když ten určený nebo stanovený čas přijde, „jejich noha uklouzne“. Pak budou necháni, ať padnou, k čemuž tíhnou svou vlastní vahou. Bůh už je na těch kluzkých místech nebude dál podpírat, ale pustí je. A potom, v tom okamžiku, padnou do záhuby. [Stejně tak] jako ten, kdo stojí na kluzkém svahu na pokraji jámy, kde nemůže stát sám, [ten,] když je puštěn, okamžitě padá a je ztracen.

Z těchto slov chci nyní zdůraznit tento postřeh:

Není nic [jiného], co v každý jeden okamžik drží porušeného člověka mimo peklo, než pouhé BOŽÍ zalíbení [v něm].

Pouhým Božím zalíbením míním jeho svrchované zalíbení, jeho vlastní svobodnou vůli neomezenou žádnou povinností, [vůli,] jíž nezabrání žádný druh obtíží, [a to] natolik, že nic jiného než pouhá Boží vůle nemůže ani v nejmenší míře, vůbec v žádném ohledu [a] ani na jediný moment napomoci k zachování porušeného člověka.

Pravdivost tohoto postřehu se může ukázat pomocí následujících úvah:

1. Bůh nemá nedostatek moci uvrhnout zkaženého člověka v kteroukoli chvíli do pekla. Lidské ruce nemohou být silné, když povstává Bůh; nejsilnější nemají žádnou moc Mu odolat, nikdo nedokáže ani [kohokoli] vytrhnout z Jeho rukou.Nejenže dovede zkaženého člověka uvrhnout do pekla, ale dovede to bez nejmenších obtíží. Někdy mívá pozemský panovník veliké potíže podmanit si povstalce, který získal prostředky k opevnění se a posílil se množstvím svých přívrženců. [Při jednání] s Bohem to však takto nefunguje. Není pevnosti, která by dokázala ochránit před Boží mocí. Ač se spolčí a veliká množství Božích nepřátel se spojí a sdruží, jsou snadno rozdrceni na kousky: Jsou jako veliké hromady plev před vichřicí; nebo jako veliké množství suchých strnišť před požírajícími plameny. Pro nás je jednoduché zašlápnout a rozdrtit červa, kterého vidíme plazit se po zemi; stejně tak je pro nás jednoduché přeseknout nebo přepálit tenký provázek, na němž něco visí; tak jednoduché je pro Boha, když se mu zachce, uvrhnout své nepřátele do pekla. Kým jsme, že pomýšlíme obstát před Ním, před jehož káráním se země třese a před kýmž jsou skály vyvráceny?
2. [Zkažení lidé] si zaslouží být uvrženi do pekla. Božská spravedlnost tudíž nikdy nestojí v cestě [a] nic nenamítá proti tomu, aby Bůh kdykoli použil svou moc k jejich záhubě. Ano – právě naopak – spravedlnost hlasitě volá po nekonečném potrestání jejich hříchů. Božská spravedlnost říká o stromu, který plodí takové sodomské hrozny: „Vytni jej. Proč tu zemi kazí?“, Lk 13:7. Meč božské spravedlnosti je stále napřažen nad jejich hlavami a není to nic než ruka dobrovolné [Boží] milosti a pouhá Boží vůle, co jej zadržuje.
3. Již jsou odsouzeni k propadnutí peklu. Nejen že si spravedlivě zaslouží být tam uvrženi, ale rozsudek Božího práva – toho věčného a nezměnitelného řádu spravedlnosti, který Bůh ustanovil mezi sebou a lidstvem – proti nim vystoupil a stojí proti nim. Proto již náleží do pekla. J 3:18, „Kdo nevěří, již je odsouzen.“ Každý neobrácený člověk tedy správně patří do pekla. To je jeho místo. Odtamtud je: J 8:23, „Vy zespodu jste.“ Tam náleží; to je to místo, které mu spravedlnost a Boží slovo a rozsudek Jeho neměnného práva přiřkl.
4. Nyní jsou objektem úplně stejné Boží zloby a hněvu [jako je ta, která je] vyjádřena pekelnými mukami. A důvodem, proč hned nejdou do pekla, není, že by se na ně Bůh, v jehož moci jsou, tedy tolik nehněval ([tolik,] jako se hněvá na ta mnohá bídná stvoření, která již v pekle trýzní a která tam pociťují a snášejí prchlivost jeho hněvu). Ba právě naopak, Bůh je mnohem víc rozhněvaný na veliké množství těch, kteří jsou nyní [ještě] na Zemi – dokonce bezpochyby nad mnohými, kteří jsou nyní v této církvi a jsou možná v klidu a pokoji –, než na mnoho těch, kteří již v pekelných plamenech jsou.[Důvod, proč] Bůh zadržuje svou [napřaženou] ruku a neodstřihne je, není to, že nedbá na jejich zkaženost a [že] se mu [snad] nehnusí. Bůh vůbec není takový jako oni, ač si jej tak možná představují. Boží hněv proti nim plane, jejich zatracení neotálí, jáma je připravena, oheň je již zažehnut, pec je rozpálena, přichystána je přijmout, plameny již běsní a žhnou. Lesknoucí se meč je nabroušený a tasený nad nimi, jáma pod nimi otevřela svá ústa.
5. Ďábel je připraven na ně vpadnout a zmocnit se jich jako svých vlastních v ten okamžik, kdy mu to Bůh dovolí. Oni mu patří, jejich duše má ve svém vlastnictví a pod svou vládou. Bible je ukazuje jako jeho majetek, Lk 11:21. Ďáblové si je hlídají, jsou vždy poblíž, mají je po ruce. Čekají na ně jako nenasytní hladoví lvi číhající na svou kořist a očekávají, že se jí zmocní. Pro teď jsou ale [ještě] drženi zpět. Kdyby [však] Bůh vzdálil svou ruku, kterou jim zabraňuje, okamžitě by na jejich bídné duše vlétli. Ten starý had na ně rozevírá [čelist]. Peklo široce otevírá svá ústa, aby je pozřelo. A kdyby to Bůh dovolil, byli by chvatně pozřeni a ztraceni.
6. V porušených lidech vládnou pekelné zásady, které by – nebýt Božích zábran – již vzňaly a roznítily pekelný oheň. V samotné podstatě tělesných lidí je [již] položen základ pro trýzně v pekle: jsou to tyto zkažené zásady, [jež jsou] v nich u moci a [jimiž jsou] ovládáni, které jsou zárodky pekelného ohně. Tyto zásady jsou aktivně [působící] a mocné a ve své přirozenosti stále průbojnější. A kdyby nad nimi nebylo zadržující Boží ruky, propukly by stejným způsobem, jakým tatáž porušenost a nenávist [vůči Bohu] hoří v srdcích [již] zatracených lidí, a zplodily by tak stejná muka, jaká jsou v nich. Duše zkažených lidí jsou v Písmu přirovnávány k rozbouřenému moři (Izaiáš 57:20). Pro teď Bůh zadržuje jejich porušenost svou velikou mocí, tak jako běsnící vlny rozbouřeného moře, říkajíc: Až potud půjdeš, a dále ne. Kdyby však Bůh svou zdržující moc odňal, všechno to by na ně brzy přišlo. Hřích je zkázou a bídou duše; je zhoubný ze své podstaty; a kdyby Bůh ponechal člověka bez svého zabraňování, k dokonalému zbídačení jeho duše by nebylo třeba ničeho dalšího. Porušenost srdce člověka je při svém běsnění nestřídmá a bez hranic. Dokud tu porušení lidé žijí, je jako oheň zadržovaný Božími omezeními – ta kdyby byla uvolněna, okamžitě by [porušitelnost] toho člověka vzplála dle své přirozenosti. A tak, protože srdce je hříšnou stokou, pokud by hříchu nebylo bráněno, proměnil by hned duši v rozpálenou pec či výheň ohně a síry.
7. [Jen proto], že ještě nepřichází viditelné známky smrti, nejsou porušení lidé (ani na chvíli) v bezpečí. Pro tělesného člověka není žádnou jistotou, že je právě zdravý a nevidí, kterou [nešťastnou] náhodou odejde náhle ze světa, a že jeho životní okolnosti nejsou v žádném ohledu nikterak viditelně nebezpečné. Rozmanité a nepřetržité zkušenosti z každé epochy [dějin] světa ukazují, že to není žádným důkazem, že člověk nestojí na samé hraně věčnosti a že jeho další krok nebude [vykročením] na „onen“ svět. Neviděné a netušené způsoby a možnosti náhlého odchodu člověka ze světa jsou nesčetné a nepředstavitelné. Neobrácení lidé kráčí po shnilém přikrytí pekelné [jámy], v kterém je bezpočet míst tak slabých, že jejich váhu neunesou. A tato místa nelze vidět. Šípy smrti nepozorovaně letí [i] v [pravé] poledne, [ani] nejbystřejší zrak je nedovede postřehnout. Bůh má tak mnoho různých, nevyzpytatelných způsobů, jak zprovodit porušené lidi ze světa a poslat je do pekla, že není nic, podle čeho by se zdálo, že by to Bůh musel udělat s užitím nějakého zázraku nebo nějak vybočit z běžných cest své prozřetelnosti, aby kteréhokoli člověka kdykoli zahubil. Všechny prostředky, [pomocí] kterých může hříšník odejít ze světa, jsou natolik v Božích rukách a tak všeobecně a naprosto poddány jeho moci a určení, že vůbec nezáleží na ničem jiném, než pouhé Boží vůli, jestli hříšník v kteroukoli chvíli půjde do pekla, stejně tak jako [by tomu bylo], kdyby takové prostředky vůbec nebyly používány, či vůbec nebyly brány do úvahy.
8. Prozíravost a starost porušených lidí o zachování svých životů (nebo starost druhých lidí o jejich zachování) je neochrání ani na okamžik. O tom svědčí jak božská prozřetelnost, tak i všeobecná zkušenost. Existuje jasný důkaz, že vlastní lidská moudrost pro ně není žádnou ochranou před smrtí; vždyť kdyby tomu bylo jinak, pozorovali bychom rozdíl mezi moudrými a prohnanými lidmi světa a ostatními, co se týče jejich náchylnosti k předčasné a neočekávané smrti; ale jak je to ve skutečnosti? Kaz 2:16, „Jak umírá moudrý? Stejně jako blázen.“
9. Námaha a důvtip, které používají porušení lidé, aby unikli peklu, zatímco i nadále odmítají Krista a zůstávají tak porušenými lidmi, je před peklem neochrání ani na okamžik. Téměř každý tělesný člověk slyšící o pekle se chlácholí, že mu unikne; ohledně svého bezpečí spoléhá na sebe; lichotí si tím, co vykonal, tím, co dělá nyní, nebo co zamýšlí vykonat. Každý si v duchu plánuje, jak ujde zatracení, a pochlebuje si, že si to dobře zařídil a že jeho plány neselžou. Slýchají zajisté, že nebude než pár zachráněných a že větší část lidstva, která dosud zemřela, odešla do pekla. Každý si však představuje, že si věci naplánoval pro svůj únik [před peklem] lépe než ostatní: nemá v plánu přijít na to místo muk; říká si pro sebe, že má v plánu se dostatečně postarat a uspořádat si své věci tak, aby neselhal.Ale blázniví potomci lidští se sami ve svých vlastních plánech a ve spoléhání se na své vlastní síly a moudrost žalostně oklamávají; spoléhají na pouhý stín. Většina z těch, kteří dosud žili pod stejnými prostředky milosti, jsou již mrtví a bezpochyby šli do pekla, a to ne proto, že by nebyli tak moudří jako nyní žijící lidé. Nebylo to proto, že si věci pro sebe tak dobře nezařídili, aby si zajistili vlastní únik [z pekelných muk]. Kdybychom s nimi mohli mluvit a zeptat se jich – jednoho po druhém –, jestli čekali, když byli ještě na živu a slýchali o pekle, že by někdy mohli být vystaveni onomu utrpení, bezpochyby bychom slyšeli jednoho po druhém odpovídat: „Ne, nikdy jsem si nepomyslel, že sem přijdu; věci jsem si ve své mysli naplánoval jinak; myslel jsem si, že to mám dobře zařízené; považoval jsem svůj plán za dobrý; chtěl jsem se [o sebe] dostatečně postarat. Ale přepadlo mě to tak nečekaně; neočekával jsem to v takovou dobu a takovým způsobem; přišlo to jako zloděj; smrt mě přechytračila; Boží hněv byl na mne příliš rychlý. Ach, [to] mé prokleté bláznovství! Chlácholil jsem se a utěšoval se prázdnými sny, co v budoucnu udělám, a když jsem říkal ‚pokoj a bezpečí‘, přišla na mě náhlá zkáza.“
10. Bůh na sebe žádnými sliby nevložil žádnou povinnost, že by kteréhokoli porušeného¹člověka byť jen na chvíli chránil před peklem. Bůh rozhodně neslíbil ani věčný život, ani jakékoli vysvobození či ochranu před věčným zahynutím, kromě těch [slibů], jež jsou obsažené ve Smlouvě milosti – zaslíbení daných v Kristu, v němž jsou všechna zaslíbení Ano a Amen. O tato smluvní zaslíbení se však jistě nezajímají ti, kdo nejsou dětmi Smlouvy, kdo nevěří žádnému zaslíbení té Smlouvy a [kdo] se nezajímají [ani] o Prostředníka té Smlouvy.Takže nehledě na to, co si někteří představují pod zaslíbeními pro porušené lidi, [kteří] opravdově hledají a tlučou, je jasné a zřejmé, že [při] jakémkoli úsilí vynaloženém porušeným člověkem v náboženství a [při] jakýchkoli modlitbách: dokud neuvěří v Krista, Bůh nemá žádnou povinnost byť jen na chvíli ho před věčným zatracením chránit.Je tomu tedy tak, že porušení lidé jsou drženi v Boží ruce nad pekelnou jámou; tu ohnivou jámu si zaslouží a již jsou odsouzeni k [tomu, aby] jí [propadli]. Bůh je [jimi] hrozivě rozdrážděn. Jeho hněv vůči nim je tak veliký jako nad těmi, kteří již trpí uskutečněním prudkosti Jeho hněvu v pekle. Ani v nejmenším neučinili nic, co by ten hněv usmířilo nebo odvrátilo a ani Bůh není jakkoli vázán jakýmkoli slibem je byť jen chvíli podržet. Ďábel je očekává, peklo se ze široka otevírá, plameny se shromažďují a mihotají kolem nich, s radostí by se jich zmocnily a pozřely je; oheň uzavřený v jejich vlastních srdcích bojuje, aby [mohl] [naplno] propuknout; a oni [přitom] nemají žádný zájem o nějakého Prostředníka a v dosahu nejsou žádné [jiné] prostředky, které by je ochránily. Zkrátka nemají žádné útočiště, nic, čeho se chytit, vše, co je ještě každý jeden [zbylý] okamžik drží, je pouhá suverénní vůle a nesmluvené, nepovinné prodlévání rozlíceného Boha.

APLIKACE

PROSPĚCHEM [plynoucím z tohoto kázání] pro neobrácené osoby v tomto shromáždění může být probuzení. To, co jste slyšeli, se týká každého z vás, kdo nejste v Kristu. Svět utrpení, jezero hořící síry se pod vámi široce rozprostírá. [Právě] tam [pod vámi] je ta hrozná jáma planoucího ohně Božího hněvu; tam jsou ta široce zející otevřená ústa pekla; a nemáte nic, na čem byste mohli stát, nic, o co se opřít: mezi vámi a peklem není nic než vzduch; podpírá vás jenom [Boží] moc a pouhé Boží zalíbení.

Pravděpodobně to nepociťujete: vidíte, že jste [teď] drženi mimo peklo, ale nevidíte v tom Boží ruku. [Místo toho] hledíte na jiné věci – jako váš dobrý tělesný stav; na svou péči o vlastní život a prostředky, které používáte pro svou vlastní ochranu. Ovšem tyto věci nejsou vskutku ničím. Kdyby Bůh odtáhl svou ruku, neprospěly by vám pro odvrácení pádu o nic víc, než jak dovede pouhý vzduch podpírat osobu na něm postavenou.

Vaše porušenost vás tíží jako olovo a stahuje vás svou obrovskou vahou a tíhou směrem dolů do pekla. Kdyby vás Bůh pustil, okamžitě byste klesli a v mžiku byste se ponořili do bezedné propasti. Vaše zdravé tělo i vaše vlastní opatrnost a prozíravost a nejlepší důvtip a všechna vaše spravedlnost by neměly větší vliv na podepření a udržení vás mimo peklo, než jaký by měla pavučina na padající balvan. Kdyby neplatilo, že takové je svrchované Boží zalíbení, země by vás ani chvíli nesnesla, neboť jste jí břemenem; stvoření ve vaší přítomnosti sténá. Stvoření je uvrženo do zajetí vaší porušenosti, [a to] nedobrovolně: Slunce na vás ochotně nesvítí proto, aby vám dávalo světlo, a vy [tak mohli] sloužit hříchu a Satanovi; země ochotně nepřináší své plody k uspokojení vašich tužeb; není ani ochotně jevištěm, na kterém se odehrává vaše porušenost; vzduch vám ochotně neslouží k dýchání, aby udržoval plamen života ve vašich orgánech, když trávíte svůj život ve službách Božích nepřátel. Boží stvoření je dobré a bylo učiněno pro lidi, aby sloužili Bohu. Jinému účelu se nepodvoluje dobrovolně. Je li zneužíváno k účelům tak zcela opačným jeho přirozenosti a cíli, úpí. Svět by vás vyplivl, nebýt svrchované ruky toho, kdo si jej v naději podmanil. Přímo nad hlavou se vám vznáší černá mračna Božího hněvu, naplněná hroznou bouří a burácením; a kdyby nebylo zadržující ruky Boží, [tato bouře] by se nad vámi okamžitě [naplno] rozpoutala. Suverénní Boží zalíbení prozatím odolává jeho bouřlivému větru; jinak by se s prudkostí přihnal a vaše záhuba by přišla jako vichřice a byli byste jako plevy na humně.

Boží hněv je jako množství vod, které jsou v tuto chvíli přehrazené; [avšak] vody přibývá víc a víc a [její hladina] stoupá výš a výš, dokud se neobjeví nějaká výpusť. A čím déle je tok zadržován, tím prudší a silnější bude jeho proud, jakmile se jednou uvolní. Je pravda, že rozsudek nad vašimi zlými skutky nebyl dosud vykonán; potopa Boží pomsty je zadržována; ale vaše provinění mezitím stále narůstá a každý den si střádáte více hněvu; voda nepřetržitě přibývá a dorůstá do stále větší a větší síly; a není nic než pouhé Boží zalíbení, co tyto vody (neochotné být zadržené a silně se tlačící vpřed) zadržuje. Kdyby Bůh jen odtáhl svou ruku od vrat propusti, okamžitě by se rozlétla dokořán a planoucí potopa Boží zuřivosti a hněvu by se přehnala s nepředstavitelným běsněním a dolehla by na vás všemocnou silou. A [i] kdyby vaše síla byla deset tisíckrát větší, než je, ba co víc, deset tisíckrát větší než síla nejzavalitějšího a nejstatnějšího ďábla v pekle, nijak by nepomohla, abyste odolali a přestáli to.

Luk Božího hněvu je napnut, šíp připraven na tětivě a spravedlnost šíp natáčí směrem k vašemu srdci a napíná luk, a není nic jiného než pouhé zalíbení Boží – a to Boha rozzuřeného, bez jakéhokoli slibu nebo povinnosti –, co by ten šíp zdržovala [byť] jediný okamžik od opojení vaší krví.

Tak je to s každým z vás, kdo jste nikdy neprošli velikou proměnou srdce [vykonanou] ohromnou mocí DUCHA BOŽÍHO ve vašich duších, kdo jste nikdy nebyli znovuzrozeni a učiněni novými stvořeními, vzkříšenými ze smrti v hříchu do nového a předtím zcela nepoznaného světla a života. Jakkoli jste mohli v mnoha ohledech své životy změnit a mohli jste mít pobožné způsoby [jednání], a [jakkoli] můžete dodržovat nějakou formu náboženství ve své rodině, ve svém soukromí a v Božím domě, a můžete v tom být [i] důslední. Jste proto v rukou rozzuřeného Boha; nic než pouhé Boží zalíbení nezabraňuje, abyste nebyli v tomto momentě pohlceni nekončící zkázou.

Jakkoli teď nemusíte být přesvědčeni o pravdivosti toho, co slyšíte, zanedlouho si tím budete jistí naprosto. Ti, kteří s vámi žili za podobných okolností a již odešli, vidí, že v jejich případě tomu tak bylo; vždyť [jejich] záhuba přišla na většinu z nich náhle, když nic z toho nečekali a zatímco říkali „pokoj a bezpečí“: Teď vidí, že věci, na které spoléhali, co se [jejich] pokoje a bezpečnosti týká, nebyly nic než pouhý vzduch a prázdné stíny.

Bůh, který vás drží nad pekelnou jámou, stejně jako někdo drží pavouka nebo nějaký ohavný hmyz nad ohněm, vás má v ošklivosti a je hrozivě rozezlen; jeho hněv nad vámi se rozpaluje jako oheň. [Bůh] na vás hledí jako na ty, kdo si nezaslouží nic jiného, než aby byli vhozeni do ohně. Má příliš ryzí zrak, než aby strpěl mít vás na očích; jste v jeho očích deset tisíckrát ohavnější, než je nejodpornější jedovatý had v našich očích. Urazili jste ho nesčetněkrát víc, než kdy jakýkoli tvrdohlavý vzbouřenec [urazil] svého vladaře – a přesto vás v každém okamžiku před pádem do onoho ohně nedrží nic jiného než jeho ruka: Ničemu jinému nelze připsat [zásluhu za to], že jste minulou noc nešli do pekla; že je vám strpěno se znovu probudit na tomto světě poté, co jste zavřeli své oči ke spánku. A nelze uvést žádný jiný důvod, proč jste neklesli do pekla od té doby, co jste ráno vstali, než to, že vás držela Boží ruka. Nelze udat žádný jiný důvod, proč jste nešli do pekla od té doby, co jste se posadili zde v Božím domě [tj. v tomto kostele] a provokujete jeho ryzí zrak vaším hříšným [a] porušeným obyčejem účastnit se jeho slavné Bohoslužby. Opravdu, nic dalšího nelze uvést jako důvod, proč právě v tento okamžik neklesnete do pekla.

Ó hříšníku! Uvaž to hrozné nebezpečí, ve kterém jsi: Jsi držen nad velikou pecí zloby, širokou a bezednou jámou, plnou ohně hněvu, rukou Boha, jehož hněv je vyprovokován a popuzen proti tobě úplně stejně jako proti mnohým [již] zatraceným v pekle. Visíš na tenkém provázku, zatímco kolem něj plápolají plameny božského hněvu, připravené kdykoli ho sežehnout a přepálit. A tebe vůbec nezajímá žádný prostředník; nic, čeho by ses mohl chytit, aby ses zachránil; nic pro odvrácení plamenů hněvu; [nemáš ani] nic vlastního, nic, co jsi kdy vykonal, [a] nic, co můžeš vykonat, abys přiměl Boha, aby tě [byť jen] na moment ušetřil.

A uvaž teď detailněji několik věcí, které se týkají onoho hněvu, který tě tak ohrožuje:

1. Čí hněv to je. Je to hněv nekonečného BOHA. Byl-li by to pouze hněv člověka, třebaže nejmocnějšího vladaře, musel by se považovat v porovnání [s tímto] za nepatrný. Hněv králů bývá velice obávaný, zejména absolutistických panovníků, kteří mají majetek a životy svých poddaných plně ve své moci, aby jimi disponovali podle své vůle. Přís 20:2, „Hrůza královská je jako řev mladého lva; kdo ho rozhněvá, hřeší proti své duši.“ Poddaný, který převelmi velice rozhněvá suverénního vladaře, se vystavuje trpění nejextrémnějšího trýznění, které lidský um dovede vynalézt nebo lidská síla způsobit. Ale i největší pozemští mocnáři ve svém majestátu a síle a odění svou nejhorší hrůzností nejsou [nic víc] než bídní odporní červi z prachu ve srovnání s velikým a všemohoucím Stvořitelem a Králem nebe i země: Je toho jen málo, co zmůžou, když jsou navýsost rozzuření a dají průchod své nejzazší zuřivosti. Všichni pozemští králové jsou před BOHEM jako kobylky, jsou ničím, ještě méně než ničím. Jak jejich přízní, tak jejich hněvem by mělo být opovrhováno. Hněv velikého Krále králů je o tolik horší než jejich, stejně jako je větší jeho majestát. Lk 12:4-5, „Pravím pak vám přátelům svým: Nestrachujte se těch, kteříž tělo zabíjejí, a potom nemají, co by více učinili. Ale ukážu vám, koho se máte báti: Bojte se toho, který, když zabije, má moc uvrhnout do pekla. Jistě pravím vám, toho se bojte.“
2. Čelíš zuřivosti jeho hněvu. Často čteme o Boží prchlivosti, jako například v Is 59:18, „Podle skutků, podle nich odplatí prchlivostí protivníkům svým.“ Stejně tak v Is 66:15, „Nebo aj, Hospodin přijde s ohněm a s vozy jako vichřice, aby vypustil svůj hněv a prchlivost a žehrání své s ohnivými plameny.“A stejně tak [i] na mnoha dalších místech. Obdobně čteme o Boží zuřivosti. Ve Zj 19:15 čteme: „vinný pres zuřivosti a hněvu Boha všemohoucího.“ Ta[to] slova jsou ještě hroznější: kdyby bylo řečeno jen„hněv Boží“, [již] to by znamenalo něco, co je nesmírně děsivé. Ale není řečeno jen to, nýbrž „hněv a zuřivost Boha“. Hněv Boha! Prchlivost Hospodina! Ó, jak strašné to musí být! Kdo dokáže vyjádřit nebo si [jen] představit, co takovéto výroky v sobě obsahují! Ale není řečeno [ani] jen to, nýbrž „hněv a prchlivost BOHA VŠEMOHOUCÍHO“. Jako by v tom, co je zuřivost jeho hněvu schopna způsobit, spočíval velmi veliký projev jeho všemohoucí moci; jako by [snad] všemohoucnost měla být [projevena] ve vzteku a podnícení, [stejně] jako jsou [i] lidé zvyklí uplatňovat svou sílu v zuřivosti svého hněvu. Ó, jaký pak bude výsledek! Co se stane s tím bídným červem, který toto podstoupí! Čí ruce odolají? A čí srdce obstojí? Do jak strašné, nevyjádřitelné, nepředstavitelné hloubky bídy ono bídné stvoření, které bude tomuto vystaveno, klesne!Zvažte to, vy, kteří jste zde přítomní, a přesto zůstáváte v neobnoveném stavu: To, že Bůh dá průchod zuřivosti svého hněvu, znamená, že zasadí [ránu svého] hněvu bez jakékoli lítosti. Když Bůh spatří nevýslovnou krajnost vašeho případu a uvidí, že vaše muka jsou v takovém nepoměru vůči vaší síle, a uvidí, jak je vaše bídná duše drcena a propadá se takříkajíc do nekonečné temnoty, nebude mít s vámi žádný soucit, nezadrží vykonání svého hněvu, ani v nejmenším nezlehčí svou ruku; nebude žádného zmírnění ani milosti, Bůh ani tehdy nezastaví svůj bouřlivý vítr; nebude nikterak brát ohled na vaše blaho, vůbec se nebude starat, jestli netrpíte příliš, v jakémkoli jiném smyslu než v tom, jestli [snad] netrpíte víc, než přesná spravedlnost žádá. Od ničeho nebude upuštěno [jen] proto, že je to pro vás tak těžké to snášet. Ez 8:18, „Proto i já také budu jednat v prchlivosti; mé oko [nikoho] neušetří, ani se nesmiluji. Ačkoli budou volat do mých uší hlasitým hlasem, nebudu je trpět.“ Bůh je připraven vás litovat nyní; toto je den milosti; nyní můžete volat, když jste pobízeni, že obdržíte milost: ale jakmile jednou den milosti pomine, vaše nejžalostnější a nejbolestivější volání a křik vyjdou naprázdno; budete úplně ztraceni a odvrženi od Boha bez jakéhokoli ohledu na vaše blaho; Bůh nebude mít žádné jiné využití, jak by s vámi naložil, než [nechat vás] snášet utrpení; budete pokračovat v bytí bez jiného konce; budete nádoby hněvu připravené k zahynutí; a tato nádoba nebude k ničemu jinému, než aby byla zcela naplněna hněvem. Bůh bude tak dalek litovat vás, až k němu budete volat, že je řečeno, že se bude pouze „smát a posmívat“, Přís 1:25nn.Jak strašná jsou slova v Iz 63:3, což jsou slova velikého Boha: „Pošlapu je ve svém hněvu a podupu ve svém rozlícení. Jejich krev pokropí můj oděv a celé své roucho poskvrním.“ Je snad nemožné vymyslet slova, která v sobě nesou větší projevy těchto tří věcí: totiž opovržení, nenávisti a prudkosti rozhořčení. Budete-li volat k Bohu, aby se mu vás zželelo, bude tak dalek litovat vás ve vaší bídné situaci nebo i jen prokázat ten nejmenší ohled nebo laskavost, že místo toho vás akorát přišlápne [svou] nohou. A ač bude vědět, že nemůžete snést tíhu Všemohoucnosti šlapající po vás, nebude na to brát ohled, ale rozmáčkne vás svou nohou bez milosti; vymáčkne z vás vaši krev a rozstříkne jí a ona jeho oděv pokropí tak, že potřísní celé jeho roucho. Nejen, že vás bude nenávidět, ale bude vás mít ve vrcholném opovržení; žádné místo pro vás nebude považované za vhodné, než pod jeho nohou, abyste byli rozšlapáni jako bláto na ulici.
3. Jste vystaveni utrpení, které Bůh dotáhne do takového konce, aby ukázal, co je hněv HOSPODINA zač. Bůh měl na srdci ukázat andělům i lidem i to, jak znamenitá je Jeho láska i zároveň jak hrozný je Jeho hněv. Někdy pozemští králové zamýšlejí ukázat, jak strašný je jejich hněv tím, že vykonají extrémní tresty na těch, kteří je popouzejí. Nabuchodonozor, mocný a hrdý panovník Kaldejské říše, chtěl ukázat svůj hněv, když byl rozzuřen Sidrachem, Mizachem a Abdenágem; a v souladu s tím vydal rozkaz, že žhavá ohnivá pec má být rozpálena sedmkrát víc než obvykle; bezpochyby byla rozpálena na nejvyšší stupeň žhavosti, kterého je lidské umění schopno dosáhnout. Ale veliký BŮH je také ochoten ukázat svůj hněv a zvětšit svůj hrozivý majestát a velikou sílu extrémním utrpením svých nepřátel. Řím 9:22, „Co když Bůh, chtěje ukázat hněv a oznámit svou moc, snášel v mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí?“ A jelikož je to Jeho záměr a něco, k čemu je odhodlán ([totiž] ukázat, jak hrozný je [Jeho] nezředěný, nezadržovaný hněv – zuřivost a prudkost HOSPODINOVA –), udělá to [tak], aby to bylo zřejmé. Dosáhne a uskuteční něco, co bude hrozné [a bude to dosvědčeno] svědky. Když veliký a rozhněvaný Bůh povstane a vykoná svou strašnou pomstu nad bídným hříšníkem, [jakmile] ten ničema zakusí nezměrnou tíhu a sílu jeho rozhořčení, tehdy Bůh zavolá na celý vesmír, aby pohleděl na Jeho hrozivý majestát a mocnou sílu, která je v tom k vidění. Is 33:12-14, „I lidé budou jako vypálené vápno, jako trní podťaté budou spáleni v ohni. Slyšte dalecí, co jsem učinil, a poznejte blízcí sílu mou. Zděsili se na Sionu hříšníci, hrůza zaskočila pokrytce,“ atd.Takto se stane s vámi, kteří jste neobrácení, pokud v tom budete pokračovat. Nekonečná moc, majestát a strašlivost VŠEMOHOUCÍHO BOHA budou nad vámi [jasně] patrné nevýslovnou tuhostí vaší trýzně: budete trýzněni v přítomnosti svatých andělů a v přítomnosti Beránka. A až budete v tomto utrpení, slavní obyvatelé nebes přijdou a pohlédnou na tu ohavnou podívanou, aby mohli vidět, jaký je hněv a zuřivost Všemohoucího. A když to spatří, padnou a uctí tu velikou Moc a Majestát. Is 66:23-24, „I stane se, že od novměsíce do novměsíce, od soboty do soboty přicházeti bude všeliké tělo, aby se klanělo přede mnou, praví Hospodin. A vyjdouce, uzří těla mrtvá lidí těch, kteříž se mi zpronevěřili; nebo červ jejich neumře a oheň jejich neuhasne. I budou v ošklivosti všelikému tělu.“
4. Je to věčný hněv. Bylo by strašné trpět tuto zuřivost a hněv Všemohoucího Boha [i jen] chvíli, ale vy jím musíte trpět po celou věčnost – nebude konce tohoto mimořádně strašného utrpení. Podíváte-li se do budoucnosti, uvidíte [před sebou] dlouhé napořád, neomezené trvání, které pohltí vaše myšlenky a ohromí vaši duši. Naprosto ztratíte naději, že někdy dojdete jakéhokoli vysvobození, konce, zmírnění nebo jakéhokoli oddechu; s jistotou budete vědět, že musíte snést celé věky, miliony a miliony věků zápasem a střetnutím s touto všemocnou nemilosrdnou pomstou. A tehdy, když to dokonáte, když už tolik věků strávíte tímto způsobem, budete vědět, že to není víc než tečka v tom [všem], co ještě zbývá. Takže váš trest bude skutečně nekonečný. Ó, kdo dokáže vyjádřit, jaký je stav duše za takových okolností! Vše, co o tom snad dovedeme říci, je toho jen velmi slabým [a] matným znázorněním. Je to nevyjádřitelné a nepředstavitelné, neboť „kdo zná přísnost hněvu tvého?“Jak strašná je situace těch, kteří jsou den co den a hodinu co hodinu v nebezpečí takového velikého hněvu a nekonečného utrpení! Ale takto tristní je situace každé duše v tomto shromáždění, jež není znovuzrozená, i kdyby byl [daný člověk] jinak morální a přísný, střízlivý a zbožný. Ó, kéž byste to zvážili, ať už jste mladí či staří. Je opodstatněné se domnívat, že mnozí v tomto shromáždění, kteří nyní naslouchají této řeči, budou skutečně terčem přesně takového utrpení po celou věčnost. Nevíme, kteří [lidé] to jsou nebo na kterém místě sedí nebo jaké myšlenky je právě napadají. Možná, že jsou teď v klidu a poslouchají tyto věci bez přílišného znepokojení a lichotí si, že oni těmi lidmi nejsou; slibují si, že oni [tomuto utrpení] ujdou. Kdybychom věděli, že je tu jeden člověk, jeden jediný člověk v celém shromáždění, který má být terčem takového utrpení, jak by to bylo něco strašného k pomyšlení! Kdybychom věděli, kdo to je, jak hrozný by to byl pohled, vidět takového člověka! V jak žalostný a hořký pláč by nad ním propukl zbytek shromáždění! Ale běda! Namísto jednoho, [o] kolik více [přítomných] si pravděpodobně vzpomene na tuto promluvu, [až budou] v pekle? A byl by zázrak, kdyby někteří ze zde v tuto chvíli přítomných nebyli v pekle velmi brzy, než skončí tento rok. A nebyl by žádný zázrak, kdyby se tam někdo, kdo teď sedí na některém sedadle v této sborové místnosti zdráv, v klidu a pokoji, ocitnul ještě před zítřejším ránem. [I] ti z vás, kteří nakonec setrvají v porušeném stavu [a] kteří budou peklu vzdorovat nejdéle, v něm budou za chvilku! Vaše zatracení neotálí; přijde v mžiku a na mnohé z vás dosti pravděpodobně velmi náhle. Máte důvod se divit, že ještě v pekle nejste. Bezpochyby je to případ některých, které jste dříve vídali a znali, kteří si nikdy peklo nezasloužili o [nic] víc než vy a pro které se dříve zdálo stejně pravděpodobné, že budou nyní naživu, jako jste vy. Jejich případ již pozbyl vší naděje. Naříkají v krajním utrpení a dokonalém zoufalství. Ale vy jste zde, v zemi živých a v domě Božím a máte příležitost obdržet spasení. Co by ony bídné zatracené duše bez naděje daly za jediný den takové příležitosti, kterou si nyní užíváte!

Nyní máte mimořádnou příležitost: den, kdy KRISTUS rozrazil dveře milosti dokořán a stojí v těch dveřích volaje mocným hlasem na bídné hříšníky; den, kdy se mnozí shromažďují k Němu a tisknou se do království Božího; mnozí denně přicházejí z východu, západu, severu i jihu; mnozí, kteří byli ještě velmi nedávno ve stejně strašné situaci, v jaké jste vy, se nyní nacházejí v radostném stavu se srdci naplněnými láskou k Tomu, který je miloval a umyl je pro jejich hříchy ve své vlastní krvi, a radují se v naději slávy Boží. Jak strašné je být ponechán stranou v takovýto den! Vidět tak mnoho jiných hodovat, zatímco vy chřadnete a hynete! Vidět tolik radujících se a radostí z [celého] srdce zpívajících, zatímco vy máte důvod z [celého] srdce truchlit žalem a kvílet nad trápením ducha. Jak můžete být za takových okolností byť jen na chvíli v klidu? Nejsou vaše duše tak cenné jako duše lidí ze Suffieldu, kde se den co den shromažďují ke Kristu?

Nejsou zde mnozí, kteří žili dlouho ve světě, kteří nejsou dodnes znovuzrození a jsou tak cizinci ve společenství Izraele? Od té doby, co žijí, nedělali nic jiného, než že shromažďovali [sobě] hněv ke dni hněvu? Vážení pánové, váš případ je obzvláštním způsobem extrémně nebezpečný; vaše provinění a zatvrzelost [vašeho] srdce jsou nesmírně veliké. Copak nevidíte, jak všeobecně lidé vašeho věku umírají a odchází, v tomto přítomném, pozoruhodném a úžasném období Boží milosti? Měli byste se nad sebou zamyslet a důkladně se probrat ze spánku; nedovedete snést prudkost a hněv nekonečného BOHA.

A vy, kteří jste mladí mužové a mladé ženy, promeškáte toto cenné období, kterému se teď těšíte, když se tak mnoho jiných [lidí] vašeho věku vzdává všech mladistvých marností a shromažďují se ke KRISTU? Obzvlášť vy máte nyní mimořádnou příležitost. Ale jestli ji promeškáte, brzy to s vámi bude takové jako s těmi, kteří promrhali drahocenné dny svého mládí v hříších a nyní se blíží [k] tomuto hroznému přechodu ve sleposti a zatvrzelosti.

A vy, děti, jež nejste obrácené: copak nevíte, že sestupujete do pekla, abyste snášely hrozný hněv toho Boha, který se nyní na vás hněvá každý den a každou noc? Spokojeně budete dětmi ďábla, když tak mnoho jiných dětí v [této] zemi je obrácených a stalo se svatými a šťastnými dětmi Krále králů?

A nechť každý, kdo je dosud vně Krista a visí nad pekelnou propastí – ať už staří muži a ženy či lidé středního věku nebo mladí lidé anebo malé děti – věnuje pozornost hlasitému volání Božího slova a Prozřetelnosti. Toto léto milosti Páně, které je jedněm dnem tak veliké laskavosti, bude bezpochyby dnem pozoruhodné pomsty druhým. Lidská srdce se zatvrzují a jejich provinění rychle narůstá ve dny jako tento, pokud zanedbávají své duše. Dosud nebylo takové nebezpečí, že budou tito lidé vydáni zatvrzení svých srdcí a zaslepení mysli. Bůh, zdá se, nyní chvatně shromažďuje své vyvolené ve všech koutech země; a pravděpodobně větší část dospělých lidí, kteří budou kdy spaseni, bude připojena nyní v krátké době. Bude to jako při velikém vylití DUCHA na Židy v době apoštolů, vyvolení se uskuteční a zbytek bude zaslepen. Měl-li by to být váš případ, navěky budete dnešek proklínat a budete proklínat den, kdy jste se každý z vás narodil, abyste viděli takové období vylití Božího Ducha; a budete si přát, abyste byli zemřeli a šli do pekla dřív, než jste to viděli. Bezpochyby to [platí i] nyní, jako [to platilo] za dnů Jana Křtitele, [že] sekera je zvláštním způsobem přiložena ke kořenu stromů, aby každý strom, který nenese dobré ovoce, byl vyťat a uvržen do ohně.

Proto nechť se každý, kdo je vně KRISTA, probere a unikne nadcházejícímu hněvu. Hněv všemohoucího BOHA se bezpochyby vznáší nad větší částí tohoto shromáždění. Ať každý unikne ze Sodomy: „Zachovej život svůj, neohlížej se zpět, ani se zastavuj na vší této rovině; uteč na horu, abys nezahynul.“