Učí Bible, že je Země plochá?

Ateisté často říkají, že Bible učí plochou Zemi. A protože dnes již jednoznačně víme, že Země placatá není, znamená to, že Bible není pravdivá. Jde o typickou námitku vůči křesťanství. Je pravda, že mnozí křesťané v historii učili model ploché Země (jiní naopak ne); a je rovněž pravda, že pokud budeme používat extrémně doslovný exegetický systém, můžeme z ní i model ploché Země vyvodit.

Je třeba však poznamenat ihned na úvod, že Židé také vykládali Bibli příliš doslovně a kam je to dovedlo? Nedokázali rozpoznat pravý význam proroctví o příchodu Mesiáše a svými tradicemi pokřivili i Mojžišův zákon. A proto je třeba, když se ptáme na otázku, zda Bible učí plochou Zemi, zaujmout konzistentní exegetický systém. Abychom dokázali správně porozumět nativnímu významu textu a nevkládali do něj naše předpoklady.

Položme si tedy otázku: Učí Bible, že je Země plochá? Nejprve si ale definujme některé pojmy.

Co je to exegeze? A jak interpretovat Bibli?

„Exegeze může být definována s odkazem vůči svému protějšků: eisegezi. Během exegeze pasáže textu získáváme nativní význam ze slov zde uvedených; během eisegeze pasáže textu vkládáme cizorodý význam slovům zde uvedeným. Exegetujete pasáž tehdy, když jí umožníte říct to, co originální autor zamýšlel; eisegetujete pasáž tehdy, když nutíte autora textu říct, co chcete, aby říkal. Pravá exegeze zobrazuje úctu k textu, a dále také autorovi; eisegeze, pokud je založená na ignoranci, zobrazuje neúctu k danému textu i autorovi. “ (Dr. James White, Scripture alone).

Vždy se je třeba držet toho, co daný autor zamýšlel komunikovat. Mnoho slov, výrazů, termínů, pojmů, obratů, idiomů (atd.) mělo jiný význam v době, kdy byla konkrétní kniha Bible psaná než je tomu dnes. Musíme se proto vyvarovat tomu, abychom vkládali některé dnešní významy do překladů hebrejských, řeckých či aramejských slov. Musíme vždy nechat text, aby z něj mohla vystoupit myšlenka autora.

Existují základní pravidla poctivé exegeze. Během interpretace jakéhokoliv textu Bible musíme uvážit autora (Kdo je autor? Co o něm víme? atd.), audienci (Komu autor píše? Je zde specifická audience? atd.), historické pozadí (Jaký byl svět, ve kterém autor a jeho audience žili? A jaká byla tehdy vláda? atd.), lexikografií (studie o významu slov…), gramatikou, textovými variantami, syntaxí, formou literatury (poezie, apokalyptická literatura, historie atd.), kontextem (okamžitým kontextem, Nový vs Starý zákon atd.).

Když tedy interpretujeme Bibli, musíme se řídit výše uvedenými konzistentními pravidly. Zejména, jde-li o otázky, kterými se Bible primárně nezabývá. Bible nemá za cíl předkládat zevrubnou deskripci fyzikálního světa; ani nepoužívá vědecký jazyk.

Pojďme se nyní podívat na typické verše, které jsou používány jako důkaz pro plochou a nehybnou Zemi.

Poznámka: Nebudeme zkoumat všechny verše na toto téma, ale pouze vybrané typické verše, které tvoří jádro argumentu ateistů a propagátorů modelu ploché Země.

1. Tvrzení: Žalm 96:10 říká, že Země je nehybná.

„Říkejte mezi národy: Hospodin kraluje! Ano, svět stojí pevně, nezhroutí se. Hospodin spravedlivě rozsoudí národy. “ (Žalmy 96:10).

Svět se nezhroutí, protože jej má Bůh pevně pod kontrolou – Bůh vládne! Proto je zde také zmíněno, že „Hospodin spravedlivě rozsoudí národy“. Okamžitý kontext tedy jednoznačně ukazuje spojitost mezi tím, že „svět stojí pevně“ a „Hospodin spravedlivě rozsoudí národy.“ Nejde tedy o fyzikální popis, ale o řečnický obrat mající zobrazit Boží svrchovanost nad národy Země!

2. Tvrzení: 1 Samuelova 2:8 učí, že země je položena na pilířích.

„Pozvedá chudého z prachu, vytahuje nuzného ze smetiště, aby je posadil se šlechtici a dal jim do dědictví slavný trůn. Neboť Hospodinu patří sloupy země, na ně položil svět. “ (1 Samuelova 2:8).

Podobný obrat nacházíme i zde. Všimněte si, co předchází našemu podtrženému textu. Jsou zde zmíněni lidé – nejde tedy o nějaký fyzikální popis, který je zakončen sdělením, že „Hospodinu patří sloupy země“, nýbrž jde o řečnický obrat zdůrazňující Hospodinovu moc a pilíře pak pravděpodobně představují vládce tohoto světa. Pro tento verš si vypůjčíme komentář Johna Gilla, který byl publikován v roce 1766:

„Země má své základy, na kterých je položena, a své pilíře, kterými je podporována; ale ty nejsou ničím jiným než mocí a prozřetelností Boží; jinak by byla země zavěšena na ničem, v otevřeném ovzduší; a to, že to tak Bůh dělá, si můžeme myslet (že dělá všechny výše zmíněné věci v prozřetelnosti a milosti), ve vztahu s předcházejícími verši; na podporu a jako důkaz je to pozorováno. Obrazně mohou pilíře země zobrazovat prince tohoto světa, jeho nejvyšší vládce a civilní soudce, kteří se občas nazývají také stavebními kameny a štíty země (Zachariáš 10:4, Žalmy 47:10) a také pilíře, protože jsou prostředkem pro cementování, podporu a ochranu lidí země, a zachování jejich míru a majetku. Rovněž  výraz ‚dobří lidé‘ může být myšlen obrazně, ti, jsouce solí země, jsou jejími pilíři, a pro ně také byla udělána a je podporována a pokračuje v existenci; církev je pilířem pravdy; a každý dobrý člověk je pilíř v domě Božím, zvláště pak služebníci evangelia (viz Zjevení 3:12, 1 Timoteova 3:15, Galatským 2:9, Přísloví 9:1).“

To, že nejde o fyzikální popis Země je prokázáno předchozími verši, které hovoří o chudých lidech, kteří budou sedět se šlechtici, neboť „Hospodinu patří sloupy země“. V prvé řadě je tu zjevena Boží moc naplnit svůj slib a sloupy země potom pravděpodobně reprezentují mocnosti tohoto světa, které Bůh ustanovil k vládnutí.

Ale i kdybychom vzali daný verš doslovněji a řekli, že sloupy Země reprezentují cosi fyzikálního, pak jde stále o poetický popis fyzikální skutečnosti vyjádřený jazykem své doby – nesmíme to interpretovat moderním jazykem příliš doslovně. Bible často používá i idiomatický antropomorfismus; nebo-li styl popisu, kdy se mimo lidským skutečnostem přisuzují lidské rysy (např: Hospodinova paže), a proto stejně tak může člověk dané doby použít pro popis Boží kreace výraziva, které se běžně používají například při stavbě paláce či chrámu.

Pro porovnání se ještě podívejme na verš z Jóba 26:7, který naopak lehce obrazným jazykem hovoří o fyzikální povaze Země. Píše se zde, že je zavěšená na ničem, což dobře podporuje současná věda: „Roztáhl sever nad pustotou, zavěšuje zemi nad nicotou. “ (Jób 26:7). Tato kapitola, lehce poetickým jazykem, připisuje Hospodinu stvoření a chod fyzického světa.

3. Tvrzení: Jób 38:12-23 hovoří o tom, že Bůh „vezme Zemi“ za okraje a setřese z ní ničemy

„Dal jsi snad někdy za svůj život příkaz ránu? Obeznámil jsi jitřenku s jejím místem, aby uchopila zemi za okraje a ničemové z ní byli setřeseni? “ (Jób 38:12-13).

Zde kritici Bible argumentují, že kulatá Země nemá okraje, a proto tato pasáž jasně hovoří o ploché Zemi. Jenže: Znovu si musíme uvědomit základní pravidla poctivé exegeze.

V prvé řadě kniha Jób užívá obrazný, jemně poetický jazyk, a proto bychom neměli text vykládat příliš doslovně. A potom: Předcházející 12. verš nám ukazuje na kontext dané pasáže. A totiž, že se zde hovoří o svítání, které „setřese“ ničemy. Nejde tedy o to, že by Bůh doslova uchopil zemi, ale svítání přináší světlo, ve kterém se obtížněji provádí zločin, a proto ničemové prchají. Nic o ploché Zemi!

4. Tvrzení: Žalm 104:5 učí, že Země je nehybná

„Založil zemi na základech — nepohne se na věky věků.“ (Žalmy 104:5)

Je trochu úsměvné, že skeptici a příznivci modelu ploché Země s plnou vážností citují verše z knihy pojmenované jako Žalmy doslovně a vůbec jim na mysl nepřijde, že literární žánr této knihy opravdu není doslovný.

Jen se podívejte na předchozí verše: „Na vodách kladeš trámy svých komnat, z oblaků si činíš vůz, vznášíš se na perutích větru. Činíš si z větrů své posly, své služebníky z planoucího ohně. “ (Žalmy 104:3-4). Myslíte si opravdu, že jde o zevrubnou vědeckou deskripci fyzikálního světa?

Kniha Žalmů je plná poezie a metaforických výrazů, a s tímto k ní musíme i přistupovat. Nemůžeme od ní zkrátka vyžadovat vědeckou přesnost! Tento verš pouze předkládá, že Bůh stvořil Zemi, a že má své stvoření pod plnou kontrolou. Hebrejský výraz „mot“ znamená kymácet se, otřásat se – odtud tedy můžeme odvodit, že význam toho verše spíše poukazuje na to, že Bůh je svrchovaný a má vše pod plnou kontrolou – založil zemi na pevných základech a nedopustí, aby se otřásly.

5. Tvrzení: Lukáš 4:5 (Matouš 4:8) dokazuje, že Bible učí plochou Zemi

„Ďábel ho vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa.“ (Lukáš 4:5). 

„Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu.“ (Matouš 4:8).

Velmi by mě zajímalo, jak je možné „v jediném okamžiku“ vidět všechna království světa i na modelu ploché Země, neboť to zkrátka nelze. I kdyby byl Ježíš na nějaké velmi vysoké hoře, a v Izraele Har Meron pouhých 1 208 metrů (menší než naše Sněžka), není přece možné v „v jediném okamžiku“ vidět všechna království světa, aniž by člověk otáčel hlavou a přecházel. Také by mě zajímalo, jak je z hory možné vidět „slávu“ těchto království. Tyto verše mnohem lépe odpovídají popisu vize.

Drobná rada pro zastánce ploché země: Vždy, když si myslíte, že jste objevili další 100% důkaz pro to, že Bible učí plochou zemi, nejprve zkoumejte, zda argument, který předkládáte funguje v realitě, kde podle vás žijeme na ploché Zemi. Možná si nejste v tomto případě jistí, a proto bude nejlepší, když vylezete na nějakou hodně vysokou horu a přesvědčíte se sami, že odtamtud opravdu není možné vidět všechna království světa!

6. Tvrzení: Izaiáš 40:22 učí, že země je disk

„Sídlí vysoko nad velkým okruhem světa, že jeho obyvatelé jsou mu jen kobylkami. Nebesa rozpíná závojem, který se prostírá jako kryt stanu,“ (Izaiáš 40:22, Vladimír Šrámek).

„Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, který jako závoj roztahuje nebesa a napíná je jako stan k bydlení, “ (Izaiáš 40:22).

Tento verš bývá využíván jako argument jak pro kulatý model Země, tak i pro plochý. Ateisté a zastánci modelu ploché Země se snaží tvrdit, že ačkoliv hebrejský výraz „chug“ může znamenat i kulatost sférického typu, kdyby se autor snažil sdělit, že Země je kulatá, použil by spíše výraz „dur“, který se nalézá v Izaiášovi 22:18. „utáhne pevně a mrští tebou jak míčem (dur) do kraje. Tam pojdeš a tam zajdou i tvoje nádherné vozy, ty skvrno pánova paláce!“ (Izaiáš 22:18, Vladimír Šrámek).

Jednak je to argument z ignorance, neboť my neznáme autorovy motivace tak dobře, abychom mohli něco takového tvrdit. A potom: Hebrejské slovo „dur“ také primárně představuje kruh, a také se tak na mnoha jiných místech překládá. Například v následujícím verši: „Utábořím se dokola proti tobě, oblehnu tě s náspy a postavím proti tobě obléhací pevnosti.“ (Izaiáš 29:3, CSP). A proto je tato výtka neoprávněná.

Ale zpět k pointě o ploché Zemi: Učí tento verš, že Země je plochá a ve tvaru disku? Kdepak. Sedí Bůh doslova nad světem? Jsou lidé doslova kobylky? Pro lidi, co jsou zvyklí číst knihy a rozumí, že různé literární žánry mají svou specifickou formu komunikace, jistě poznají, že se jedná o metaforu. Lidé jsou jako kobylky, protože jsou nicotní ve srovnání s Bohem, který stvořil obrovský a rozmanitý vesmír. A Bůh nad tím vším kraluje! Když je tedy metaforická tato část, proč zastánci modelu ploché země vynucují doslovnost další části verše?

7. Tvrzení: Zjevení 7:1 (Izaiáš 11:12) učí, že Země má 4 rohy.

„Potom jsem uviděl čtyři anděly stát na čtyřech úhlech země a držet čtyři zemské větry, aby vítr nevál na zemi ani na moře ani na žádný strom. “ (Zjevení 7:1).

„Pozdvihne korouhev k národům a posbírá zapuzené z Izraele, shromáždí rozptýlené z Judy ode čtyř stran země.“ (Izaiáš 11:12).

Všimněte si, že předchozí verš, podle ateistů a zastánců modelu ploché Země, zobrazuje Zemi jako disk, ale tady najednou máme znovu rohy, a jsme zase zpátky u klasického čtvercového tvaru. Někteří si této nekonzistence ani nevšimnou, jiní to zakomponují do svého modelu, kde je disk vydloubán do krychlového tvaru Země.

Z Bible je patrné, že 4 úhly (strany) reprezentují 4 kvadranty, které známe jako sever, jih, východ a západ. Podívejme se znovu do komentáře Johna Gilla:

„Čtyři zmínění andělé jsou narážkou na 4 duchy nebes v Zachariášovi 6:5; a ačkoliv Země není čtvercovitého tvaru s úhly, ale kulatá a sférická, přesto je zde řečeno, že má 4 strany, a to s ohledem na čtyři body nebes; i když existuje pouze jeden vítr, který se občas žene jedním či druhým směrem, přesto jsou zde zmíněny čtyři, s odkazem na výše uvedené (čtyři) body: východ, západ, sever a jih, odkud vane vítr. “ (John Gill, komentář ke Zjevení 7:1).

Je třeba poukázat, že i náš jazyk má obraty, které odpovídají modelu ploché Země. Ve vztahu ke Slunci lidé neříkají, že Země se zase otočila kolem své osy, a tak můžeme vidět Slunce. Kdepak. Lidé říkají, že Slunce vychází a zapadá, což není vědecky přesný popis, ale každý rozumí tomu, co je tím myšleno. Myslíte si však, že by tomu rozuměla i civilizace, která by tu naší objevovala skrze rukopisy, pakliže by takové výrazy neměli ve slovníku? Těžko.

Proto i zde musíme chápat význam daného textu na základě jazykových obratů daného literárního žánru (v tomto případě jde o prorockou vizi), proto bychom neměli záměrně vynucovat doslovný význam na základě našeho jazyka.

8. Tvrzení: Jozue 10:13 učí, že se Slunce zastavilo

„Tu slunce zůstalo stát a měsíc se zastavil, dokud se národ nepomstil svým nepřátelům. Což není zapsáno v knize Jašarově: I zastavilo se slunce v polovině nebes a nespěchalo k západu po celý den?“ (Jozue 10:13).

Ateisté a propagátoři modelu ploché Země často odkazují i na tento verš, který má dokazovat, že Bible učí plochou Zemi.

Jenže je třeba si uvědomit, že narace daného verše odpovídá lidské perspektivě. Z lidské perspektivy se Slunce vskutku zastavilo. Nehovoří zde Bůh, ale člověk. Je to člověk, který pozoruje zázračnou událost zastavení Slunce, a z jeho perspektivy se Slunce vskutku zastavilo. To však nevylučuje ani nepotvrzuje ať už model ploché či kulaté Země.

Není zde zjeveno, jak to probíhalo objektivně, pouze je tu zmíněno, že Slunce se zastavilo (z lidské perspektivy). A tak tomu vskutku bylo.

9. Tvrzení: Zjevení 1:7 učí, že všichni lidé naráz uvidí Ježíšův příchod, což je možné jen na ploché Zemi.

„‚Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘, a ‚budou se pro něho bít v prsa všechny kmeny země‘. Ano, amen. “ (Zjevení 1:7).

Podívejme se i na jiný verš, který hovoří o stejné události: „Neboť jako když blesk vychází od východu a je vidět až na západ, tak bude [i] příchod Syna člověka. “ (Matouš 24:27).

Jednak je třeba poznamenat, že Bůh není omezen ani časem ani prostorem, a proto může jít klidně o, z našeho pohledu, zázračnou událost.

Spíše však půjde o to, co lehce naznačuje verš v Matoušovi. Bůh dá celému světu znát svou přítomnost globálně – od východu k západu (celé Zemi) – a tak bude vypadat Jeho příchod. Existují i moderní nápady, které mluví o tom, že jeho příchod bude zaznamenán televizí, a to bude způsob jakým ho uzří každé oko, ale takové domněnky necháme stranou. Pointou je zkrátka to, že Jeho příchod bude znám všem lidem světa.

Rád bych nyní vyzval zastánce ploché země k tomu, aby se zamysleli nad tím, jestli všichni lidé na světě uvidí záblesk světla, když uhodí blesk do země. Pokud máte alespoň trochu rozumu, pak odpovíte, že ne. A tedy, váš model země, není řešením pro vaší hyper-doslovnou interpretaci tohoto verše.

O nebeské klenbě

Skeptici často odmítají Bibli s odůvodněním, že učí chybnou kosmologii. Často uslyšíte tvrzení, že hebrejský výraz „raqiya“ (překl. klenba) hovoří o pevné klenbě, která je mezi Zemí a Nebem, tak jak můžete vidět na obrázku níže. Lidé také často argumentují, že mnoho národů v historii (přes americké indiány, po sousedy Izraele) věřilo, že nebeská klenba je ve skutečnosti pevného složení.

Jenže takové závěry opomíjejí fakt, že hebrejské slovo „raqiya“ nemá v Bibli přílišnou deskripci, abychom mohli dojít jednoznačnému závěru, že musí jít nutně o pevnou klenbu. Na druhou stranu můžeme můžeme velmi dobře dojít k interpretaci, která je konzistentní se současným vědeckým poznáním.

Jsou 3 možnosti vysvětlení:

1. Bible skutečně učí, že termíny v Genesis nemohou označovat nic jiného než pevnou klenbu, a Bible pak obsahuje elementární kosmologickou chybu.

2. Je velmi možné, že záznam Genesis byl zapsán ještě před vznikem veškerých chybných kosmologických teorií historických národů o pevné nebeské klenbě. Běžně se předpokládá, že Genesis 1 – 11 pochází ze zdroje před Mojžíšem; někteří tvrdí, že od Abraháma a jiní dokonce až od Adama. Jestliže je to pravda, pak je popis v Genesis 1 kompatibilní s moderní vědou a veškeré národy, které následovaly (včetně Izraelitů) dezinterpretovali danou pasáž.

3. Je rovněž možné, že lze Genesis 1 číst s pevnou klenbou v mysli, ale stejně také s moderními vědeckými poznatky o atmosféře, bez úprav na fenomenologii daného jazyka, a to díky dvojaké povaze jazyka užitého v Genesis 1.

Musíme si uvědomit základní předpoklad inspirovaného Božího slova: Bůh používal vždy jazykové vybavení daného člověka. Nevynalézal nový speciální slovník, ale používal porušitelného člověka, aby za pomocí jeho slov vdechl do existence neporušitelné Boží slovo. A musíme si uvědomit i druhý předpoklad: Jazyk i vědomosti se vyvíjejí! A proto používá Boží slovo často takové výrazy a takovou hloubku popisu, aby daný text, v každé době, konzistentně vyjadřoval ten samý význam, je-li korektně interpretován. Jinak řečeno: Bůh použil nedokonalé výrazy člověka, aby jimi dal vzniknout dokonalému Božímu zjevení. A použil takovou míru detailu, abychom, v každém věku, mohli porozumět danému poselství!

Solidní důkaz

John Herbert Sailhamer, profesor starozákonních studií na teologickém semináři „Golden Gate Baptist“ říká následující:

„Musíme být opatrní, abychom deskripci autora Bible nenechali kontrolovat, ať už naším vlastní pohledem na strukturu vesmíru, nebo tím, co si myslíme, že bylo přesvědčení antických lidí.“

Raději musíme přijít k samotnému textu a hledat jeho význam. Ptejme se tedy: „Existuje ve starém zákoně něco, co by napovídalo, že slovo ‚raqiya‘ nepopisuje klenbu pevného složení?“

„Bůh nazval klenbu (raqiya) nebesy; a byl večer a bylo ráno, den druhý.“ (Genesis 1:8). Jak vidíme, Bůh zde nazývá klenbu nebesy (hebr. shamayim) a ptáci létají do nebes. „napodobeninu žádného zvířete, které je na zemi, ani napodobeninu žádného okřídleného ptáka, který létá po nebi (shamayim),“ (Deut. 4:17). Jak vidíme: Bůh nazval klenbu nebesy, můžeme se tedy právoplatně domnívat, že klenba a nebesa jsou to samé (či jsou do jisté míry totožné), stejně tak jako se můžeme domnívat, že souš je země a nahromaděná voda moře (Genesis 1:10).

„Nebesa (shamayim) vypravují o Boží slávě; obloha (raqiya) vypovídá o díle jeho rukou.“ (Žalmy 19:1). Musíme si znovu uvědomit, že Žalmy používají poetický literární žánr; při doslovnější interpretaci bychom Boha mohli mylně vidět jako kameníka, který vytesává hvězdy na nebesích. I zde však spatřujeme, že ve stejném verši jsou použity oba termíny (raqiya i shamayim). A rovněž i to, že spolu úzce souvisí. Nebesa ovšem zahrnují širší definici.

Bible učí, že jsou troje nebe:

1. Zemská atmosféra (Deut. 11:17, Deut. 28:12, Soudců 5:4)
2. Vesmír (Žalmy 19:5-7, Jeremiáš 8:2, Izaiáš 13:10)
3. Boží přítomnost (1 Kr. 8:30, Žalmy 2:4, Žalmy 139:8)

Na základě předchozích informací můžeme vyvodit, že hebrejské slovo „raqiya“ odkazuje na oblohu (či atmosféru), jak jej správně překládá i Český studijní překlad (CSP). Není tedy důvod se domnívat, že jde o pevnou klenbu, jak se domnívali některé historické kmeny a třeba i Izraelité, kteří měli ve zvyku interpretovat písmo příliš doslovně a rovněž i přejímat modlářské nauky od okolních pohanských  kmenů.

Poznámka: Pro detailnější studii hebrejských slov raqiya a shamayim doporučuji tento článek Jamese Patricka Holdinga na serveru Creation.com.

Varování na závěr

Na závěr je nutné varovat všechny vyznávající křesťany, co veřejně obhajují model ploché země: Musíte si uvědomit, že evangelium je samo o sobě bláznovstvím tomuto světu (1 Kor. 1:18); vy ovšem, ještě k tomu všemu, přidáváte zbytečné překážky mezi evangelium a nevěřícího člověka!

Kromě toho všeho svým jednáním a propagací tmářství dáváte všem nepřátelům Krista další argumenty, že křesťanství je jen směšná pohádka pro nevzdělané lidi, kteří nenávidí objektivní realitu!

Většina argumentů z Bible pro obhajobu modelu ploché Země nefunguje v realitě, a kdyby zastánci těchto teorií skutečně přemýšleli o tom, co propagují, nikdy by nemohli podobné argumenty vznést!

Přesto stále slýcháme, že na kulaté zemi není možné vidět v jeden okamžik, ze všech míst světa, druhý příchod Pána Ježíše Krista – jenže něco takového není možné v současné době na zemi, ať je kulatá nebo ne, neboť část planety má noc a část den (Slunce tedy také není vidět ze všech míst). Rovněž není možné vidět současně všechny země z jakékoliv hory – a přesto zastánci modelu ploché země vytvářejí podobné argumenty, které mají být k jejich prospěchu, nicméně pouze poukazují znovu na to, jak lidé nepřemýšlí nad tím, čemu věří a co sdílí.

Chcete reprezentovat Ježíše Krista, kterého Bible nazývá pravdou (Jan 14:6), způsobem, že budete šířit tmářství? Křesťané mají být světlem světa, nikoliv šiřitelé tmářství…

Závěr

Jak bylo prezentováno: Pakliže aplikujeme konzistentní přístup k Bibli (exegezi), přijdeme na to, že Bible model ploché země nepodporuje. Kdybychom však vykládali písmo prkenně doslovně, mohli bychom model ploché Země i nalézt. Nicméně: To není správný postup! Bible je kolekcí 66 knih cca 40 autorů a různých literárních žánrů, a to vše musíme brát v úvahu, když daný text vykládáme.

Židé například interpretovali proroctví příliš doslovně a nepoznali, že mají před sebou Zachránce světa, Božího Syna, Ježíše Krista. Nesmíme se proto dopustit stejné chyby. Také si musíme dávat pozor, abychom své názory či představy nevkládali do textu (eisegeze). To je obvyklá chyba a velmi těžko se detekuje.

Můžeme však prohlásit, že Bible není v zásadním rozporu s moderní kosmologií! Na závěr tedy spolu s žalmistou provoláváme: „Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou.“ (Žalmy 19:2).